Archiv podzim a zima 2023

Rozlučka se sezonou na Potkávárně U havrana

  Prodloužený listopadový víkend proběhlo rozlučkové klubové soustředění, letos opět v Jizerských horách, tentokrát na Potkávárně U havrana. Ukončení běžecké sezony je již tradičně pouze pro dospělé či zdatné juniory, letos se nás sešlo téměř třicet. Většina přijela již ve čtvrtek večer, natěšení na tréninky v horách. Tom Novák si pro nás připravil několik různorodých tréninků.

  Tréninky začaly v pátek ráno zkrácenou variantou horského orientančího běhu s kontrolami v utajení. Delší trať cca 10 km vedla z Potkávárny přes Slovanku na Bramberk a poté okruhem zpět, kratší také přes Slovanku a Bramberk, ale bez zaběhnutí do Lučan. Počasí pro běh ideální, chladno, trochu sněhových přeháněk a klid v lese, prostě paráda. Všichni ( i ti pro nemoc jen chodící) si to moc užili. Odpolední trénink byl paměťák. Ze startu po paměti na jedničku, tam nastudovat postup na K2 a takto až do K10. Pro mě svízelné, protože jsem si ne vždy pamatovala okolí a hlavně objekt kontroly, bylo povoleno se vrátit a cílit na to jít čistě, ale naštěstí to nebylo třeba, po třech kontrolách jsem se srovnala a pak to šlo lépe. Večer zakončila noční fáze. Jenže ta již byla komplikována hustým sněžením. V zasněženém lese to vypadá úplně jinak, teda vůbec to vlese vypadalo jinak než na mapě. Sobotní ranní fáze byla tréninkem dvojic a běželo se systémem sudálichá. První z dvojice mapuje na K1, druhý si hlídá, kde na mapě je, aby pak mohl mapovat na K2. Les hodně mokrý, místy i trochu strašidelný, zejména v místě hojných rýh a hustníků. Odpolední druhá fáze byl měřený middle se startem asi 1 km od ubytování. I zde bylo hodně hustníků hodně kamenů a hodně vysokého borůvčí, tedy terén, kde se nedá prakticky běžet, v kombinaci se skoro tmou to nebylo úplně příjemné. Já vyrazila sbírat kontroly v cca 15.00 a byla jsem ráda, že mám čelovku. Pomalejší jedinci už bohužel své kontroly na konci trati nanašli, protože Anička Heczková byla se sběrem rychlejší. Poslední, nedělní fází, byly one-man relay, tj hromadný start a farstované okruhy. Již na záčátku se Tom omluvil všem zúčastněným, protože tratě stavěl doma "od stolu" a tedy nevěděl, jak to v lese vypadá. Zejména část nad silnící v kamenném poli byla velmi drsná. Vše proběhlo víceméně bez zranění ( moje naražené koleno se nepočítá, protože jsem uklouzla na sněhu hned na začátku a na silnici).

  Ale na soustředění nebyl jen trénink, pobyt jsme si zpěstřili saunou, otužováním, společenskými hrami a hlavně společnou konverzací. Zázemí Potkávárny je pro takovézé pobyty ideální, jen škoda, že nebyl vůbec čas na plánovanou jogu, ale jako třetí či čtvrtou fázi tréninku bychom jí vůbec nezvládli.

  Víkend na Potkávárně hrozně rychle uběhl a v neděli po obědě jsme se všichni vrátili domů. Velké poděkování personálu na Potkávárně za jejich vstřícnost a vynikající kuchyni. Poděkování též Tomovi za perfektní tréninky.

  Příští rok na shledanou, nejspíše někde v nížinách (někteří již mají horských terénů dost, škoda).

MEETING ORIENTEERING VENICE 2023

Letos se po dlouhé přestávce způsobené záplavami a epidemií konaly v italských Benátkách tradiční závody Meeting orienteering Venice. A jelikož jsme před touto přestávkou byli v Benátkách několikrát a už se nám stýskalo, tak jsme si to nemohli nechat ujít. Přidali jsme se k výpravě Haná orienteering a vypravili autobusem do Benátek.
  Po noci na cestě jsme v pátek navštívili ostrovy Burano, který je podle mě mnohem hezčí než samotné Benátky a Murano, kde se vyrábí slavné benátské sklo. Pak jsme přepluli na krátkou návštěvu samotných Benátek a rychle zpět do hotelu naspat na sobotní noční.
  V sobotu jsme se opět toulali po Benátkách, k tomu jsme přidali návštěvu zdejšího námořního muzea. A večer na nás čekal noční závod… Tratě měly délku prodlouženého sprintu (cca 6 km po nejkratším postupu v ME).
  Svůj závod jsem začal dobře, i přes šíleně namotaný začátek trati jsem zvládal uličky a kanály umapovat, chyba přišla až na 10. kontrole, kde jsem nejprve chtěl běžet tam, kde nebyla ulice, potom přeběhl odbočku ke kontrole a pak mi cestu zablokovala skupina místních, kterým se naše pobíhání moc nelíbilo, celkem jsem mohl ztratit tak 40 – 60 vteřin. Zbytek trati pak už proběhl bez výraznějších událostí. V cíli jsem byl 34. z asi 80 běžců. Petr Bílý se ze začátku nemohl s mapou moc srovnat, ale zbytek trati také zvládl a skončil 44. z asi 65 závodníků.
  Po krátkém spánku a snídani jsme se vrátili na další běh, tentokrát ještě delší (6,5 km po čáře v ME) a vedoucí středem města, s hromadami turistů na prorážení. Oproti nočnímu jsme se oba zlepšili, já i přes chybku na 1. kontrole, kde jsem opět přehlédl uličku a několik pomalejších voleb doběhl 31. Petr měl na trati zpestření – přeběh náměstí Sv. Marka, které bylo 10 cm pod vodou. I přes tento zážitek zaběhl 28. místo. Pak už následovala jen cesta zpět do ČR se zastávkou ve vinném sklepě. A navíc i přes obavy, že radnice v Benátkách začne omezovat hromadně akce jsme byli pozváni na další ročník. Tak zase za rok.

MČR HROB 2023

  O víkendu 4.11-5.11. 2023 pořádal oddíl Ski-OB Šternberk Mistrovství republiky v horském orientačním běhu, a protože nás baví běhat (klidně dlouho a daleko) vyrazili jsme tam. Mnoho nás nebylo, vlastně jsme byli jenom dva-já a Tonda Synek, protože Daniel Novák musel svou účast zrušit. Tonda se rozhodl nás nešetřit a tak místo obvyklé kategorie P (která předpokládala menší vzdálenosti) nás přihlásil do mistrovské kategorie DH40.

  Na místo jsme vyrazili po práci již v pátek, bohužel v páteční špičce, takže nám cesta trvala téměř čtyři hodiny. Ve Šternberku nejprve rychlá večeře v příjemné restauraci Šnyt Primka a pak rychle na ubytování. To zajišťoval pořadatel v místním internátu, budově zvenku krásně zrekonstruované, ale to bohužel neplatilo pro pokoje. V pokojíčku, ze kterého nás přecházel zrak, nechyběl ani praktický prádelník. Posíleni spánkem na tvrdém jsme v sobotu ráno vyrazili do nedaleké vesnice na shromaždiště a poté hned na start. První etapa byla, jak je na HROBu zvykem, free order s jedním povinným úsekem. Nejprve krátké zamyšlení a naplánování ideálního postupu a potom rychle na trať. U nás, ve skupině nazvané DO(k)SY, byl hlavou skupiny Tonda, mým úkolem bylo to uviset, což se celkem dařilo, neboť Tonda byl ke staré ženě milosrdný. Naše ambice vysoké nebyly, chtěli jsme přežít, celkem nás bylo 21 týmů, tak být do 20-tého místa by bylo fajn. Ale “letěli jsme” jako o závod v cíli jsme zjistili, že jsme na krásném 7. místě. Pořadatel zajistil oběd po závodě, což mělo potěšit, ale bohužel se to nestalo, měli jsme jinou chuťovou představu. Chuť jsme si šli spravit nejprve kávou v místní kavárně. Tam nás potěšila nejen vynikající káva, ale ještě lepší panna cotta. Po kávě krátký odpočinek, poté večeře v pořadatelem doporučované restauraci Expedice Hanácká restaurace, kde vše zpestřili místní hobby umělci s kytarou a zpěvem folkových a trampských písní, kdy člověk zavzpomínal na svá mladá léta. V neděli ráno jsme se probudili do deště, ale předpověď slibovala, že po desáté bude po dešti, a nemýlila se. Start byl trochu jinak než jsme zvyklí. Nejprve odstartovali všichni, kteří měli ztrátu větší než 60 minut na vítěze první etapy, a pak se startovalo v hendikepu. Náš start byl krátce po desáté ráno. Hned na druhém kilometru jsme sebou tak řízla, že jsem si narazila bok a sedřela pravou ruku, ale rozběhala jsem to, alespoň na začátku. Trať nám vedla přes dvě hluboká údolí, těch 830 metrů převýšení někde být musí. Nejdelší postup ze sedmé na osmou kontrolou nám trval více jak hodinu. Konec trati byl hodně o morálu, alespoň pro mě, začala se ozývat naražená noha, takže jsem si nepřála nic jiného, než být rychle v cíli. Bohužel jsem v nepozornosti nezaznamenala, že mi 11. kontrola nevzala čip, což vedlo k tomu, že místo 7. místa jsme DISK. To zamrzí.

  Celý víkend byl hodně náročný, každý den jsme naběhali přes 21 kilometrů a na trati jsme byli více jak tři hodiny, přesto jsme spokojení. Naše výkony předčily naše očekávání.

Závěr O-tour pod Boubínem

  Dějištěm poslední části letošní O-tour byla Kubova Huť. Na Šumavu dorazilo i pár jedinců z Doks, a ti si užili krásné podzimní počasí a poměrně drsný horský terén. Pěkné parkoviště bylo trochu vzdálené od shromaždiště, zato potěšilo bezplatné parkování při plné obsazenosti auta, což naše rodina hravě splnila. Sobotní KT se odehrávala na jižním svahu Obrovce a závodníky (kromě problematického umístění kontroly č. 121 u některých kategorií) potrápila hlavně obtížná podložka. Když zrovna nebyly kameny, tak alespoň prořezané a ponechané kmeny a větve. O drobnější zranění tak nebyla nouze.

  Celý seriál závodů O-tour druhý den zakončila klasika. Běžela se okolo celého Obrovce, závodní prostor se tak významně překrýval s tím sobotním. Já jsem se ne zcela plánovaně podíval na samotný vrcholek kopce, takže požitek z jeho dobytí jsem měl spíše negativní. Líbila se mi první polovina závodu odehrávající se v severní části mapy, v druhé polovině jsme překonávali delšími postupy prostor sobotní KT směrem k cíli, kde bylo pár rychlých kontrol. A ještě k počasí: že poběžím na přelomu října a listopadu kolem 1100 m.n.m. v děrovaném dresu, toho bych se nenadál.

Letos naposledy

  O víkendu 21.10.-22.10. 2023 proběhly poslední závody Ještědského žebříčku letošního roku. V sobotu pořádal BOR krátkou trať u České Kamenice. Ranní mlhy, které byly v okolí Doks, nevěštily nic dobrého, ale po přejetí prácheňského kopce se mlha zvedla jako mávnutím proutku a objevilo se slunce. Slunečné počasí vydrželo celý závod. Na kopci nad Lískou byl krásný výhled směrem na Studený vrch a dále až k Děčínu. Početná skupina našich závodníků se vydala do barevného podzimního lesa. Lokalita plná údolíček, skalek a srázů byla mapově a místy i fyzicky místy náročná, ale tratě byly povedené, moc mě bavily.

  V neděli pořádal závody oddíl Jizerek, v Hraničné u Janova nad Nisou. Deštivé ráno neodradilo nikoho z orienťáků a na závod přijelo cca 500 účastníků. Posledním závodem sezony byla klasická trať v typickém jizerskohorském lese plném kamenů, klád a borůvčí. Tratě byly mapově i fyzicky celkem náročné, umapovat kameny a zvládnout běh vysokým borůvčím prostě unaví. Ale i tak se mi to moc líbilo. Já jsem ještě startovala za deště, ale v průběhu závodu se počasí umoudřilo a dokonce i vysvitlo slunce. Tentokrát však bylo o poznání méně dokských závodníků, v podstatě nás bylo sedm.

Vrchol sezony v Krouně

  O víkendu 14. - 15.10.2023 proběhlo Mistrovství republiky štafet a klubů, které pořádal oddíl Lokomotivy Pardubice v blízkosti Žďárských vrchů. Zázemí bylo na louce nedaleko obce a nedá se mu téměř nic vytknout. Parkoviště blízko, stánků dostatek, stejně tak Toi Toi. V sobotu se běželo Mistrovství štafet. OK Doksy měl zastoupení v H21, D 105, H 105, H 165 a MIX. Součástí závodů byl i veřejný závod štafet jednotlivých oblastí a za oddíl reprezentovali Ještědskou oblast Ondra a Honzík Kmínkovi. Terén byl téměř rovina, ale v lese spousta vodotečí, bažin a hustníků, nicméně s tím si borci našeho oddílu poradili.

  V neděli se konalo Mistrovství klubů. Zde reprezentovaly klub tři štafety, elitní DH 21 a poté veteránské DH 175 a DH 275. Terén a mapa podobné, jen se běželo trochu více východně, a i zde bylo v některých pasážích hodně mokro a husto. Závod proběhl dobře, jen chyběl kousek k tomu, aby nemuseli jít naší eliťáci na “hanba start”, ale stalo se. Škoda, že nejstarší veteráni udělali školáckou chybu a nepřipomněli všem, že je nutné vždy orazit cílovou krabičku, což se bohužel nestalo a jsou DISK. Stále je třeba se učit a zlepšovat.

Nedělní sprintový dvojboj

  Hrádecké sprinty. To byl společný název pro dva nedělní sprintové závody v Hrádku nad Nisou. Hned po příjezdu potěšilo parádní zázemí v areálu kempu Kristýna, které se během dne ještě zdokonalovalo postupným otevíráním stánků a hospůdek. Delší cesta na dopolední start příliš nevadila, kategorie HDR tentokrát nebyla vypsána, takže jsme ji absolvovali jen jednou a bez strachu z uzavření koridoru, zatímco Štěpánek zaměstnával osazenstvo školky a obsluhu dětského závodu. Pěkný svižný závod v centru Hrádku nabídl řadu zajímavých voleb i z rychlosti plynoucího chybování. Vyčítání hned za cílem umožnilo využít delší cestu zpět do centra na porovnávání výsledků. Našim barvám se dařilo střídavě, spíše ale dospělákům, na stříbrné medaile dosáhli Míša v D45 a Tonda v H45. V D21L se na krásné 5. místo prosadila Markéta.

  Následovala relaxace za slunného podzimního počasí a příprava na odpolední sprint lesnějšího typu. Ten se následně konal přímo v areálu Kristýna a v blízkém ostružinami a dalšími komplikátory zarostlém okolí. Mezi komplikátory pak řadím i dřevěné chodníčky, které namoklé klouzaly jak mejdlo a zapříčily minimálně jednu naraženinu. Na stupně vítězů se prosadil Hanýs v H12. Čekání na vyhlášení jsem využil k pořízení grilovaného kuřete v místním stánku, takže jsem zvládl během závodu i uvařit vydatnou nedělní večeři.

Svatováclavský běh - 28.9.2023

  Na svatého Václava jsme s Bělochama vyrazili, kam jinam než na Svatováclavský běh. Jedná se o přebor děčínského oddílu, který pořádá vždy vítěz předchozího ročníku. Kuba pořádal loni, tedy letos mohl běžet . Tentokrát se závodilo v Tisé na nové mapě Smolárny, která obsahuje jen velmi malý kousíček skal. Dle popisu pořadatele byl terén pěkný ale divoký - obtížný, místy travnatý, střední hustota cest, vodní rýhy. Ale hlavně z velké části zarostlý opravdu vysokým kapradím, které v době mapování (zima 2023) nebylo narostlé . Tratě byly dvě – dětská a dospělácká. Bylo dobré poslouchat rozhovory na startu, člověk pak věděl, že mapáč je kousek dál po fáborkách a nebyl zmatený hned od začátku, že mu mapa nesedí.
  Trať byla pěkná, sice původně moc voleb neskýtala, ale vzhledem k terénu jsme většinou šli každý trochu jinak, takže jsme se ani moc nesbíhali. Já chvilku plápolala za Kubou, který mě doběhl asi v polovině, na kontrole, která byla postavena trochu jinde než zakreslena. Další postup byl celkem neběhatelným terénem, takže jsem ho viděla před sebou (v bažinách dokonce kontroloval, zda se netopím – přece jen, kdo by doma plnil lednici). Pak mi zmizel a já se mohla vydýchat. Na další kontroly jsem šla většinou sama, občas se někdo vyskytl na dohledávce nebo mě předbíhal, abychom se u kontroly znovu viděli, ale na pohyb ve vysokém kapradí jsem byla sama.
  Ve výsledku mi to Kuba dal 27 minut a podařilo se mu získat putovního orienťáckého Svatého Václava a povinnost pořádat příště.

Nedělní závod v Ptačím dole

  Zatímco větší část oddílu byla na závodech v Jablonci já s Bělochama a Danem jsme vyrazili na středočeský žebříček do Úštěka. Běžela se klasika a už pohled na parametry tratí jasně říkal, že to bude fakt náročné.
  Startovky byly hodně rozptýlené, takže Petr šel do lesa v půl dvanácté a já až v půl druhé. Moje kategorie (D21L) nebyla moc početná, startovala na konci a já šla poslední, takže jsem na trati měla opravdu klid. Závod byl hlavně fyzicky náročný – hned na první kontrolu převýšení cca 80 m. Potom se střídaly traverzy v prudkém suchém svahu, který dost klouzal a přebíhání (nebo obíhání) hlubokých údolí. Nejlépe se s tím popasoval Petr v H55, který skončil třetí. Já s Kubou jsme v pořadí o moc nezaostali.

Víkendové závody OŽ u Jablonce

  V režii Jabloneckého Tatranu se o uplynulém víkendu odehrál další díl oblastních žebříčků Ještědské oblasti. Závodilo se v Nové Vsi nad Nisou v prostorech, které loni hostily MČR na krátké trati. A terén rozhodně nedal nic zadarmo. Sobotní middle si užili zejména hydrofilně založení jedinci, porosty se v mapě často ztrácely pod nánosy modré barvy a severojižní čáry měly smysl jen na okrajích mapy. S bažinami se nejlépe z nás (a nejen z nás) popasoval Matouš, který vyhrál H21L. Další bednu vyběhl Běloch v H55 , obstojně ale zaběhli i další Doksáci.

  V neděli na longu jsme si zaplavali o poznání méně, zato jiných nástrah bylo v lese přehršel. Počáteční spíše middlovou pasáž vystřídaly dlouhé postupy často s obtížnou dohledávkou. Naši sobotní medailisté měli jiný program, na stupně vítězů se tentokrát probojoval Honzík Kmínek v H12.

Mistrovství republiky na krátké trati - Samotín

  O víkendu 16. - 17.9. 2023 proběhlo Mistrovství republiky na krátké trati, které pořádal oddíl Spartak 1. brněnská. Prostor závodu byl ve Žďárských vrších nedaleko jejich nejvyššího vrcholu Devět skal. Nedaleko je též osada Blatiny, kterou část z oddílu velmi dobře zná, protože zde již 2x proběhlo oddílové soustředění. Shromaždiště bylo uprostřed lesů, daleko od lidí a od signálu. Největším zádrhelem závodů bylo parkování. Na louce shromaždiště to z různých důvodů nebylo možné, takže řidiči závodníky pouze vysadili a jeli daleko na parkoviště, odkud byli svezeni zpět na shromaždiště autobusem. Celá tato atrakce však byla cca na hodinu, takže bylo třeba vše řádně naplánovat a přijet s dostatečným předstihem.

  V sobotu se běžela kvalifikace a po ní pak veřejný závod na tratích kvalifikačních závodů, aby se i doprovody dostaly do lesa. Kvalifikace nebyla náročná převýšením, ale charakterem lesa, který byl (alespoň pro mě) spíše neprůběžný, se spoustou vodotečí a některých i velmi hlubokých. Z naších závodníků se podařilo dostat do A finále jen Matoušovi, ostatní skončili ve finále B a někteří i bohužel ve finále C (k jejich velké nelibosti a zklamání). Já si zkusila kvalifikační trať D21, mapově jsem tentokrát moc problém neměla, ale v lese jsem spíš šla, běžet mi moc v tom terénu nešlo, přesto se mi závod moc líbil.

  Nedělní finále jsem neviděla, rozhodla jsem se proběhnout po stopách Trailtour a z Milov jsem vyběhla na Devět skal a zpátky přes Čtyři palice do Milov. Tady byl les nádherný a výhledy ze skal okouzlující. Ale v lese na Mistrovství se moc nedařilo. Charakter lesa byl podobný kvalifikaci, vodoteče, nepřehledné podrosty a tratě s větším převýšením. Ti bez ambicí byli spokojeni, ti, kteří ambice mají, spokojení moc nebyli. Ale to je sport a o nic nejde.

Podzimní soustředění Srbsko – Branžež

  Druhý zářijový víkend proběhlo podzimní soustředění dětské skupiny v Českém ráji ve vesničce Srbsko, nedaleko Komárovského rybníka. Zázemí nám poskytlo Středisko Cejch, které je v podstatě na mapě a všechny naše tréninky byly v blízkosti. Děti bydlely v chatičkách s palandami a chodily do společných umýváren a na WC, což samo o sobě byl zážitek. Ve slunném a teplém počasí to však bylo zcela bez problémů.   První trénink byl krátce po příjezdu. Děti dostaly liniovou trať, kdy cílem bylo zopakovat si po prázdninách orientaci, trénink byl připraven ve dvou stupních obtížnosti. Měly se soustředit nejen na postup, ale zakreslit přesně do mapy nalezené kontroly. Stejnou trať pak měly v noci, s čelovkou, kdy cílem bylo kontroly po již známé trati posbírat. Trochu obav ze strany dětí bylo, ale když zjistily, že půjdou ve skupinách, obavy se rozplynuly.

  Druhý den dopoledne byl kombinovaný trénink složený z části čistě běžecké a poté z části mapové. V mapové části byla postavena trať opět různé obtížnosti a v té běžecké měly děti oběhnout 1-3 okruhy po fáborcích (i tady však byly kontroly, které musely najít). Tento trénink se setkal s velkým úspěchem a dětem se moc líbil a to i přesto, že se pořádně zapotily. Odpoledne, po vynikajícím obědě, jsme v horku vyrazili k rybníku. Ale protože jsme orienťáci, běželi jsme s mapou směrem k rybníku a cestou hledali nahodile vybrané objekty v lese, a tak nám ta cesta příjemně utekla. Koupání v Komárovském rybníku bylo velmi příjemné a osvěžující a cestou nazpátek pak ještě osvěžila zmrzlina. Den pak zakončil druhý noční trénink, tentokrát však byla postavena klasická trať a děti vyběhly po dvojích do nočního lesa. Některé limitovala slabá čelovka, což je prostor pro Ježíška, třeba přinese nějakou pořádnou, která pomůže v noci v lese cestu a kontroly najít. Zcela vyčerpané pak lehly do postele a během krátké chvilky usnuly.

  V neděli pak Tonda připravil běžnou trať, běžel se middle a limitem mohly (a byly) být skály. Víceméně všichni svou trať zvládli, a ti, kteří zabloudili, se naštěstí brzo našli a v pořádku vrátili. Posledním tréninkem před odjezdem byly směry. Z jednoho místa na kopci, kde byl start i cíl, vybíhaly děti hvězdicovitě na jednotlivé kontroly a zpět, kdy cílem bylo udržet směr podle buzoly. Děti však kromě kontrol (možná však více než kontroly) zajímaly houby, kterých nasbíraly někteří i plnou čepici, což jistě maminky doma ocenily.

  Po každém tréninku byly děti odměněni drobnými cenami, které zajistila maminka Dana Stránská, které tímto velmi děkujeme.

  V neděli odpoledne jsem pak děti předali maminkám, unavené, ale zdá se, že nadšené. Doufáme, že se všichni brzo setkáme na závodech Ještědské oblasti.

Podzimní OŽ odstartoval

  První závody podzimní soutěže v JO znamenaly cestu do Frýdlantu a polského střediska Świeradów-Zdrój, závodilo se v rámci Česko-Polských dnů orientačního běhu. Sobota byla sprintová, dopoledne se běžel klasický sprint na mapě Frýdlant Zámek. V mé kategorii byla trať velmi jednoduchá a prověřila tak zejména fyzičku, na trati byl v podstatě jediný postup, který mohl někoho nachytat. Přesto jsem se nevyvaroval neoražení kontroly, tzn. diskvalifikaci. Ostatním se dařilo o něco lépe, ale bedna z toho nebyla. Odpoledne následoval sprint s hromadným startem, neboli „one-man relay“, a to na mapě Frýdlant Město. Centrum Frýdlantu také neskýtá příliš příležitostí pro záludnosti, naštěstí se o zpestření občas postarali někteří občané Frýdlantu, kteří našli zálibu v zakrývání kontrol a pobaveně sledovali zmatení závodníků. I díky poměrně nižší konkurenci se podařilo vybojovat pro DOK zajímavá umístění.

V neděli byla připravena klasika na svahu hory Stóg izerski. S ohledem na velké převýšení byly tratě vesměs kratší, což ale některým dobře fyzicky připraveným závodníkům umožnilo stlačit čas hluboko pod směrný, konkrétně v mé H45 na 37 minut. Slabší byla organizace závodů, když například popisy umístěné ve druhém koridoru na později startující závodníky nezbyly. Samotná trať se mi zamlouvala, oceňuji pěkné, někdy až middlové umístění kontrol.

Prostě PéPéčka

Praha, páteční poledne. Právě prožívám předstartovní pyrexii, pročítám pokyny. Potřebuju poslat pár posledních přípisů, pak půjdu pozdravit píchačky. Padla. Popojíždím pořádným parnem proudem pomalých přibližovadel po pálícím povrchu. Pohodlí především. Před parkovištěm poblíž Průmyslové přibírám příbuzné. Prý přijde pořádná prška, potenciálně přívalové povodně. Přidávám, pomyslně popoháním posádku postaršího Peugeotu před přídí. Přišlápnu pedál plynu, převodovka podřadí, pneumatiky piští. Projíždíme přes Poddoubí, pomalu poznávám povědomé prostředí porostů. Převládá přirozeně pinus, pouze poskrovnu prosvítá picea. Pohodový příjezd, platím parkovné, pak pokračuji podél pásky podle pokynů pořadatelů. Postrádám posekání parkoviště, později po podmáčení půdy poznávám přínos ponechání přerostlého pažitu. Prohlídnu plac, pořádající přivezli párky, pivo, pěkná práce. Probíhá předstartovní příprava pomůcek, pak políbím pěknější polovičku, pa puso. „První pomalu“, připomínám potomkům.

Poklusem překonávám pomalu půlmaraton před pole position. „Pětsetdva“, prohodím při procházení přes plech před první páskou. Paní potichu přikývne. Popisovník přetáhnu přes pravé předloktí, prohlídnu popisy, pamatuju prvních pět. Překračuju pásku. Poslouchám pípání, píp, píp, píííííp, peláším. Popadnu plánek „pánové pětačtyřicet“, prohlížím Pretex, pátrám po počátku. Přitom předstírám pilný pohyb po prudkém podkladu. Pohlídám první postup, přemýšlím potichu. Prdlajs pohlídám. Překotně pobíhám po plošince, potvora posazená pod pískovcem pěkně potrápila. Pokračuju podobně, první půlku protrpím. Půjdu pravým papírkem, plánuju. Pozdě poznávám past. Po prvním pokusu podkluzuju, pokaždé přidám pouze píď. Pak přece puklinu pokořím. Později přichází pokrok, postupně pár pomalejších pánů předhoním. Probíhám pokorně patnáctku, předpokládám pořádnej provar, předpoklad potvrzuje položka pole poražených. Příště půjdu pečlivěji!

Příště přišlo po probuzení. Pořád pozvolna poprchává. Po předchozím pádu pobolívá poraněná pata, přesto plánuju pokračovat. Přelepuji povrchové poškození pokožky, puchýře. Přichází příležitost prorazit pořadím, pokořím patnáctou pozici? Prší, panuje poměrně parno, pořádná prádelna. Preventivně protahuju páteř. Po pípnutí pádím. Před 5 postupuju plynule, pak podělám postup přes paseku. Prolézám pcháči. Postupně propadám panice, pekelně pozdě přibíhám pod převis pro pětku. Přes počáteční potíže postupně přidávám. Počet přesných průběhů přes pozice pozvolna přibývá. Před povinným přeběhem pozřu pastu, pak překonávám potřebu pít, pouze probíhám podél podnosů. Prolétnu plynule poslední pasáž, posed po pravé paži, pak podél potoka. Padám po protnutí pomyslné pásky. Polykám prach. Pomalu překonám projevy přehřátí. Půjdu. Propocené pumpky přiléhají, puchýře pálí, při překonávání převýšení příkrou pěšinou proklínám pořadatele. Přesto převládají příjemné pocity. Pak přecházím parkoviště, podsouvám parkujícím plakáty propagující příští Pískovce.

Poslední part PéPéček pečlivě plánuju přes počítač položený přes pelest postele. Podcenění přípravy potřetí připustí pouze pořádnej pitomec. Posnídáme proteiny, "Pojďte, přijedeme pozdě", peskuju prokrastinující puberťáky. Příjezd probíhá poklidně. Papírově připraven přísně pozoruju přiléhající prostor. Počkejte pardálové, poběžím pořád pod přímkou, pche. Přesně proto přece pořád posiluju příslušné partie. Půjdu přes překážky. Pak prožívám povědomý průběh. Počínám pomalu, pečlivě prohlížím podrobnosti, používám průseky. Po polovině polevím pozornost, přijde průser. Postup plánuju pochopitelně přímo přes pahorek podél plotu. Protivníci pošetří převýšení, přitom přidaj pěknou porci přískoků podrostem. Pořádně přestřeluju, pěkná pí…ina. Přelézám přes pařezy, přichycen plazivými pichláky počínám plakat. Prožívám porod. Po prokousání peklem přijde přídavek - paralelní pochybení. Právě potápím předchozí poměrně precizní představení. Pokračuju pak podle plánu, před předsběrkou postává protivný paparazzo, plácačky proletím před přihlížejícími příbuznými. Prskám pěnu, plivu, připojím pár peprných provolání. „Pardon“, pronesu pro pohoršenou paní. „Pokud příště poběžím PéPéčka, půjdu patrně příchozí“, přísahám potom před pobavenými parťáky.

WMOC 2023

V první polovině srpna proběhlo v Košicích veteránské mistrovství světa (World Masters Orienteering Championships). Jednalo se o odloženou akci z roku 2020. Jako doprovodný závod probíhal Karst cup, ten byl určený pro neveterány a závodníky bez mistrovských ambicí. Shromaždiště, závodní prostory i startovní doby byly vždy stejné pro WMOC i Karst cup.
Z našeho oddílu se zúčastnila menší rozptýlená skupinka. Jára Hradecký, já s Bělochama (kteří běželi za Haná orienteering, protože tak byli přihlášeni již v roce 2020) jsme dorazili již v pátek na trénink sprintu a Tom s Pavlou přijeli až na lesní disciplíny.
S výjimkou jediného dne nás provázelo tropické počasí. Na sprintové závody se dalo dorazit jen pěšky nebo MHD, na lesní disciplíny bylo možno dojet autem nebo pořadatelskými autobusy.
Sprintové závody se běžely na mapách v měřítku 1 : 4 000, resp. 1 : 3 000 pro nejstarší veterány. Lesní závody se běžely na 1 : 10 000 a 1 : 7 500. Já jsem se s měřítkem 1:7 500 trochu potýkala a hlavně poslední den, kdy jsem měla mapu rozměru 50 cm x 40 cm, jsem ho vůbec neocenila.
Při každém závodě byl cíl na shromaždišti, ale doběhy (a sběrky) byly dvě až tři. Starty byly vždy 4, aby se zvládlo odstartovat v rozumném čase. Vždy jeden start a jedna sběrka (doběh) byly vyhrazeny pro doprovodný závod. Samozřejmě vždy bylo dostatek stánků s občerstvením a OB vybavením.

11.8. – pátek

Příjezd, akreditace, ubytování. Sprintový trénink v hezkém prostředí veterinární fakulty a blízkém okolí.

12.8. – sobota

Prvním závodem byla sprintová kvalifikace. Shromaždiště bylo na atletickém stadiónu Technické univerzity (Běloši to měli hned u ubytování, my s Járou museli cca 2 km dojít nebo dojet MHD), na starty to bylo 500 až 1400 metrů. Mapa se jmenovala Technika. Běhalo se mezi budovami univerzity, po sídlišti a v parcích. Pro ztížení bylo vytvořeno několik umělých překážek. Převýšení bylo v podstatě nulové, tratě byly jednoduché a bylo to šíleně rychlé. Já s Hradečákem jsme si vyběhli start v A-finále, Petr nebyl dostatečně rychlý a tak na něj zbylo B. Kuba skončil v polovině startovního pole. Po závodě následovalo slavnostní zahájení.

Výsledky:

13.8. – neděle

V neděli následovalo finále sprintu. Centrum a doběh byly v parku, kde bylo vše kromě pěšinek malováno jako privát. Na základě výsledků z kvalifikace byli závodníci rozděleni do podkategorií A a B a případně i C. Běhalo se v centru Košic (náměstí, uličky, průchody, vnitrobloky), takže se na trati pohybovalo více „nezávodníků“ než při kvalifikaci. To mi trochu zkomplikovalo závod – když jsem vběhla na náměstí, málem jsem se srazila s chodci, což mě trochu rozhodilo a hned jsem zaběhla do špatného průchodu. Velmi se dařilo Járovi, který skončil na pěkném 6. místě.

Výsledky:

14.8. – pondělí

V pondělí nás čekal volný den. Respektive modelový trénink pro lesní závody. Já s Bělochama jsme vyrazili na Spiššský hrad a ledovou jeskyni nedaleko hradu. Cestou zpátky jsme se zastavili na tréninku. V lese už nebylo tolik závodníků, ale o to více cestiček. Z tréninku jsme odcházeli s poznatkem, že mělké prohlubně jsou úplně placaté a kupky člověk taky snadno přehlédne. A také to, že u vývratů byly zakreslovány směry kmenů (dvě zelené čárky), resp. korun, aby bylo možné poznat, zda se dá překonat či ne.

15.8. – úterý

Třetím závodem byla lesní kvalifikace. Tedy závod, ze kterého se rozřazovalo do finále middlu i klasiky. Běhalo se kousek na sever od Košic u obce Budimír. Naše výprava se rozrostla o Toma s Pavlou. Shromaždiště bylo na louce, ale většina závodníků se před teplem ukryla do lesa. Závod se nám příliš nevydařil. Já jsem se nějak nemohla srovnat s mapařovým viděním terénu a také s měřítkem – přebíhala jsem. Ani jednu kontrolu jsem nešla dobře. V cíli jsem pak byla mile překvapená výsledkem, ostatní bloudily taky a často víc než já – takže sice nespokojenost s výkonem, ale výsledek stačil na A finále. Ostatní si vyběhli B- finále.

Výsledky:

16.8. – středa

Následovalo finále na krátké trati. Shromaždiště bylo nedaleko Prešova. Běhalo se v nikdy nezmapovaném prostoru na mapě Sigord. Na start to měli všichni daleko – 1400 až 1550 metrů. Terén byl moc pěkný a náročný. Erozní rýhy, bažinky, hustníky a světlinky... Po kvalifikační zkušenosti jsem se trochu bála, jak se s tím poperu a tak jsem šla pomalu a opatrně. Nakonec se mi mapa četla lépe a tak jsem mohla i trochu víc běžet, takže jsem si časově polepšila a udržela finále A i na klasiku. Také ostatním se dařilo lépe – Jára si díky sedmému místu vyběhl účast v A finále klasiky.

Výsledky:

17.8. – čtvrtek

Ve čtvrtek byl druhý volný den, respektive trénink na klasiku v závrtech. Jelo se do Silice. Byl to jediný den, kdy pršelo. My jsme stihli dotrénovat těsně předtím, než přišla bouřka. V rámci tréninku jsme navštívili silickou „lednici“ – jeskyni, kde je stále zima a v předchozích letech se zde i v létě držel led. Potom jsme vyrazili ještě do Dombasecké krasové jeskyně. Trénink nám potvrdil náš předpoklad, že když jsou vrstevnice na druhou stranu, tak se tvary a hloubka v terénu hůře určují.

18.8. – pátek

WMOC bylo zakončeno závodem na klasické trati. To proběhlo na Silické planině, tedy v závrtovém terénu. Prostor je to nádherný, ale těžký. Část závodu byla v lese, část na otevřených i zarostlých loukách (to bylo ještě těžší). Mapa byla Brázda. Největší šok pro mě byla velikost mapy – rozměr cca 50x40 cm se nedal pořádně složit do něčeho s čím se dám běžet 😊 Terén velmi připomínal jarní závody ve Slovinsku, tak jsem šla raději opatrně. Na jedné kontrole jsem směr trochu neuhlídala, ale celkem včas jsem chybu objevila, takže jsem si nezaběhla tolik. Běželo se mi celkem dobře a ve výsledkách jsem se posunula o kousek výš. Někteří si s nástrahami trati neporadili a když se našli, usoudili, že je lepší jít rovnou do cíle. Po vyhlášení výsledků proběhlo ještě slavnostní zakončení, ale toho jsme se s Bělochama již neúčastnili – vyrazili jsme na cestu domů.

Výsledky:

Celkově to byl podařený týden a opět se mi potvrdilo, že klasika je klasika a sprinty mi moc nepůjdou. Mapy ze všech závodů je možno si prohlédnout na liveloxu