Zase ty Benátky...

Zase je to tu, opět vyrážíme do Benátek. Naše rodina opět vypravuje dvojici závodníků, i když ne Kuba-Petr, ale místo toho Kuba-Lenka. Jako vždy využíváme možností Haná orienteering. Cesta je mně už dobře známá - autem do Brna, snažit se vyspat v autobuse do Benátek (ne moc úspěšně), ubytovat se v hotelu, rychlá snídaně a hned rovnou lodí do Benátek.
  Nejprve navštěvujeme ostrovy Burano a Murano. První je známý barevnými domy a druhý sklárnami, kde se vyrábí benátské sklo. Po rychlé prohlídce jedeme ještě na skok do Benátek. Protože jsem tu už několikrát byl, tak už nevím, kam se jít podívat. Míříme tedy do vzdálené části Benátek s několika parky. Při tom přemýšlíme, zda se tento rok poběží nočák v centru, nebo tam, kde zrovna jsme. Po pár hodinách nám jede loď zpět na hotel.
  Po rychlém dospání včerejší cesty vyrážíme opět do Benátek, tentokrát máme více času, tak procházíme centrum. Fronta na Dóžecí palác je dlouhá jako vždy, takže možná přístě... Po průzkumu města jdeme do arény závodů, kde zjišťujeme, že se noční běží tam, kde jsme se byli včera podívat. Tedy průzkum terénu proveden správně. Startuji až na konci, tedy se dozvídám info od doběhnutých: Start je přes most a potom hned do parku, kde je pár kontrol. A taky že mámě sice umřela při závodě čelovka, ale zvládla to doběhnout podle lamp.
  Konečně jsem se dočkal svého startu. Chytám mapu, letím přes most, zahýbám do parku a začínám mapovat. Jenže ejhle! Naše trať má hned na jedničku dlouhý postup až do jiné čtvrti. Naštěstí si tuto trasu pamatuji ze včera, takže vyrážím rychlým tempem paměťák. Po troše točení se ve čtvrti se širokými ulicemi, přebíhám znovu do parku u startu. Zde se otáčí mapa a pak hned do klasické benátské čtvrti s úzkými uličkami. Tentokrát není mapa až tak těžká, jen jednou mě zachraňuje pořadatel, který hlídá ústí uličky, aby se závodníci nesráželi. Bez něj bych jí přeběhl. Ze cíle běžím rovnou na loď a hned rychle spát.
  Další den je na řadě "městská klasika". Naše kategorie má asi 14 km. Tentokrát startuji brzo, takže z lodi jdu rovnou na start. Na startu sleduji Marťana, svého soupeře, jak vyráží rovně přes most. Říkám si, že slepě za ním nepoběžím. Hned po startu tedy zastavuji na mapáči a mapuji. A vidím kratší postup začínající během podél kanálu doprava. Jsem rád, že jsem se nenechal stáhnout.
  První část trati se točí na severu Benátek, kolem nádraží. Tam jsem ještě neběžel, tak si užívám. Na konci je přeběh přes vysoký most u nádraží a pár kontrol v parku. Další postup vede někam za okraj mého přehnutí mapy. Rozbaluji, rozbaluji a zjišťuji, že další na řadě je dloooouhý postup až k Rialtu. Nacházím celkem rovnou a prázdnou uličku a vyrážím. Po pár málem přeběhnutých odbočkách se ocitám u kontroly. Otáčím mapu, vyndavám a otáčím popisy (40 kontrol se do normálního popisníku nevejde) a cpu se s dalšími dvěma závodníky do davu na Rialtu.
  Bolavé nohy se začínají připomínat, ale není čas nad tím hloubat, protože jsem se dostal to nejvíc složité části města. Točím volantem, prorážím davy a nacházím kontrolu za kontrolou. Někde tu i míjím Marťana. Nakonec se dostávám zpět k aréně. Zde je už jen malý výřez mapy, kde je posledních pár kontrol. Poslední dva velké mosty jsou sice utrpení, ale nějak je přelézám.
  Čekáme ještě na vyhlášení, někteří z výpravy Haná orienteering jsou na bedně. Taky dostáváme dárkový koš za nejúspěšnější výpravu (spíše za výkony je za počet účastníků). Potom zase loď, autobus, ještě zastávka ne vinárně a pak rychle domů.

Antalya orienteering festival 2024

Vzhledem k tomu, že v Čechách pomalu končila závodní sezóna a bylo již poměrně chladno, rozhodli jsme se s Bělochama, že si ještě trochu prodloužíme léto a vyrazili jsme s cestovkou Hana orienteering na závody do turecké Antalye – konkrétně do okolí městečka Kemer. Jelikož jsme měli hotel přímo u pláže a all inclusive (včetně veškerých nápojů) , tak jsme předpokládali velmi dovolenkový týden. Hned první závody nás vyvedly z omylu.
  Turecký orienťácký festival se skládal z 5-ti hodnocených závodů a bonusového nočního městského sprintu, který se do celkového hodnocení nezapočítával. Závody byly 3 klasiky, jeden middle a závěrečný městský sprint. Parametry klasik a krátké se od sebe moc nelišily a reálně byl middle nejtěžší závod celého cyklu.
  Ale začněme od začátku. Po dlouhé cestě do hotelu (odjížděli jsme ráno v 8 z Ústí a na hotel dorazili až druhý den ve 3 hodiny ráno) a krátkém spánku, jsme přímo od hotelu vyrazili na shromaždiště. Startovní časy byly velmi rozptýlené – Kuba startoval již po 9, já s Petrem až v poledne (na rozdíl od našich závodů byly intervaly mezi závodníky v jednotlivých kategoriích velmi dlouhé – u nás 12 minut, kluci 6 minut). Naštěstí jsme od hotelu jezdili ve třech vlnách.
  Očekávali jsme, že se s Kubou ještě před startem uvidíme, ale přiběhl až po našem odchodu na start, takže už jsme tak trochu přepokládali, že to asi nebude jen tak. Hned postup na první kontrolu (konec mokré rýhy) přinesl první korekce – ta cesta po kterém právě běžím, je ta rýha – tedy cokoli je v mapě modře, tak je bez vody. Postupy nejsou moc po cestách a v terénu se nedá běžet – podrost je pichlavý a lepivý. No nicméně bez větších chyb se dopracovávám na 8 osmou kontrolu a tam mám najednou totální úlet. Vyrazím správně, ale zmatou mě právě vyschlá koryta a najednou se nemohu na mapě chytnout. Nakonec nějak devítku najdu, ale mám, podle mě, velkou ztrátu. K tomu se přidá ještě zaváhání na sběrku, kde jsem se nemohla zorientovat mezi kozími chlívky a olivovou zelenou, takže nakonec doklopýtám do cíle v čase 75 minut (na necelých 5 km) a k mému překvapení mám pouze 13-ti minutovou ztrátu bramborovou pozici. Kuba je na tom podobně, jen Petrovi se nedařilo vůbec (ztratil se na 2 kontrolách), ale nevzdal a do cíle došel se všemi kontrolami. Po prvním dnu je nám jasné, že ta plná penze bude zasloužená.
  Na druhou etapu již vyrážíme s upravenými očekáváními. Běloši jedou dřív než já (já mám všechny etapy starty po poledni), takže si užívám sluníčka. Start i cíl jsou přímo na shromaždišti a tak stihnu pochytat dojmy doběhnuvších. Dnes je to běhatelnější, na trati jsou i občerstvovačky … Pak dorazí Kuba s tím, že překonal nepřekonatelné srázy, vyběhl z mapy a když se našel, tak vyhodnotil, že jednu kontrolu vynechá – no, to mi moc optimismu nedodá. Hned po startu se nemohu rychle zorientovat ve spleti cestiček a koryt potoků, ale nakonec to vyhodnotím celkem dobře, na druhou zazmatkuju na rozcestí a odběhnu jinam, naštěstí si toho všimnu celkem brzo. Pak ještě hledám desítku – údolíčko nahoře, protože fyzicky je kontrola až v sedýlku nad údolíčkem. Ale celkově už to stačí na bednu – 3 místo. Pořadí se trochu promíchalo, ale celkově jsem stále 4. Celkové hodnocení se přepočítává na body (čas víěze/můj čas*1000), takže i ti co nedokončí, se vyskytují v celkových výsledcích, jen mají za závod 0 bodů.
  Na třetí etapu všichni vyráží s tím, že je to middle a tak to nebude tak náročné a časově dlouhé. Když dorazím na shromaždiště já (v poslední skupině, se startem zase po poledni), už je jasné, že to tak asi nebude, stále není nikdo z naší výpravy v cíli a ani celkově moc závodníků nedoběhlo. Na start odcházím s tím, že to asi opět nebude zadarmo. A není. Mapově tolik nezmatkuju (možná proto, že skoro neběžím) – jen dvojku nadběhnu a pak ji nemohu v podrostu najít, ale není to taková ztráta. Ostatní kontroly nacházím dobře – možná mám tak trochu štěstí, že u některých vidím někoho odbíhat/odcházet. Ale běžet se moc nedá – příkré suťovité srázy, kde to ujíždí dolů, pichlavý „podrost“, kamenitá pole … Když se někde dá trochu běžet po cestičce, tak toho využívám. V cíli jsem pak v příjemném šoku, myslela jsem si, že můj čas přes hodinu na trati 3 km je víc než hrozný, ale jsem první s devatenáctiminutovým náskokem před druhou. V lese jsou ale ještě 4 závodnice z kategorie, takže si nemyslím, že to udržím. Nakonec jsem druhá s dvouminutovou ztrátou. Tato etapa se nakonec ukáže jako rozhodující. Spousta závodníků nedokončí, další mají průměry 30-40 minut/km. A to nás večer čeká ještě nesoutěžní noční sprint s hromadným startem. Na ten se postaví jen zlomek naší výpravy. My jsme mezi nimi. První vyběhnou muži, pak v druhé vlně všechny ženy. Tratě jsou celkem jednoduché. Popisy jsou jen na mapě, díky čemuž u osmé kontroly pobíhám po jiné ulici (při pohledu na popisy, jsem se na mapě posunula, ve skutečnosti ne ) U kontroly pak potkám Bělocha, který mi hlásí, že už byl mimo mapu, takže nejsem jediná, kdo bloudí. Tím pobavíme všechny tři Lošťandy, které nás tu míjí. No snad ten závodní sprint dopadne lépe.
  Další den je závodní volno a tak vyrážíme na výlet ala Japonci – mikrobusem k lanovce, lanovkou na kopec, tam vrcholová fota a lanovkou/mikrobusem zpět.
  Poslední lesní etapa už nepřekvapí, ale stejně na ní vyrobím pořádnou chybu – při postupu na čtyřku běžím jiným údolím, doběhnu na pětku, zorientuji se, vyrazím a nějakým zázrakem doběhnu opět na pětku. Při dalším pokusu již čtyřku trefím a pak mám na pětku nejlepší mezičas. Nicméně můj výsledek ze třetí etapy mi zajistí, že jsem stále celkově druhá. Poslední sprint je jednoduchý, ikdyž jednu záludnost má – povinný úsek přes shromaždiště, který si někteří vykládali jako koridor na sběrku a pak byli překvapeni, že mají ještě mapovat. Já startuji zase na konci, takže si to stihnu prohlédnout, a navíc to vím od těch, co už doběhli a v „pytlíku“ udělali chybu. Doběhnu pátá, ale celkově je to stále druhé místo. Kuba se i s jednou disknutou etapou umístil 15 z 26, Petr dokončil vše a byl 16 z 28.
  Za mě to byly úspěšné závody a určitě splnily moje motto – Když jedu tak daleko, tak si chci v tom lese trochu pobýt.

HROB 2024, Lužické hory

  První víkend v listopadu se v Lužických horách konal víceméně poslední závod orientačního běhu v této sezoně, pokud tedy nepočítám Derby konající se příští víkend. Zkratka HROB znamená horský orientační běh a letos o opravdu horské bylo. Zázemí pro závod bylo na Polevsku v Hospodě na křižovatce, kde pod záštitou OK Bor organizoval tento závod Mirek Patka. Organizátorům patří velký dík, vše bylo skvělé, od parkování, přes zázemí hospody po občerstvovačky na trati.   Tohoto závodu se za náš klub účastnili pouze Tonda a Petra Synkovi a já s Kačkou. Jen v tom závodě to bylo trochu rozděleno jinak. S Tondou jsem běžela já závodní kategorii DH40 a Kačka s Petrou reprezentovali v nejpočetnější kategorii PO, tedy příchozí orienťáci. Jak jsem psala výše, opravu to byl horský závod, i když Lužické hory nepatří mezi ty vysoké, měli jsme první den převýšení 950 m.n.m. a druhý den téměř 800. Jak bývá v tomto závodu zvykem, první den je start pro jednotlivé kategorie hromadný, takže jsme každý ve své kategorii vyrazili se soupeři do lesa. První část byl scorelauf, poté po občertsvovačce ve svazích Klíče pokračoval závod s pevným pořadím kontrol. Běžíte lesem, kolem vás spousta závodníků, ale vlastně nevíte, kdo je váš soupeř. Taky nevíte, jak rozložit síly, jestli “chladit motory” nebo to napálit ve snaze všem utéct. Naše strategie byla jasná-přežít! A tak jsme vyrazili. Na začátku krátká rozprava o strategii a pak běžíš a běžíš a běžíš. S Tondou jsme byli na trati první den 4,5 hodiny a naběhali jsme 27 km, holky 20 km. K našemu překvapení jsme zjistili, že po prvním dni jsme na 3. místě, že nejbližší soupeři jsou 2 a 4 minuty za námi a ti před námi, že mají náskok 7 minut. Ti, co jsme měli stíhat, byli manželé Henychovi, kteří jsou o více jak 10 let starší, nicméně jsou v takové formě, že to byl evidentně úkol velmi těžký, stejně tak těžké bylo udržet náskok před těmi běžci za námi. Po závodě jsme tedy řádně zrelaxovali (včetně oslavy narozenin Marcely) a připravili se na nedělní finále. V neděli se startuje v hendikepu (do 60-ti minut) nebo pak hromadně při ztrátě větší než 60 minut. A tak jsme makali jak to šlo další 3,5 hodiny a téměř 24 km. Jenže soupeři byli lepší a rychlejší, včetně Henychovců (ach jo). Nicméně nedělní závod hodnotíme všichni - my s Tondou i holky, velmi pozitivně, moc dobře se běželo a máme z toho velmi dobrý pocit, a to i přesto, že jsme bednu neuhájili a skončili nakonec na 5.místě.

Tisá, závěr oblastní sezóny

  Poslední závod letošního oblastního žebříčku se uskutečnil v sobotu 26.10. v Tisé. Děčínská vrchovina nás přivítala slunečným podzimním počasím, které slibovalo příjemné proběhnutí v tričku. Na startu však nebylo zastoupení našeho klubu příliš početné. Závod, tedy alespoň moje trať, byl v první části rovinatější často s podmáčeným terénem a vysokým podrostem, ve druhé polovině jsme se podívali do pískovcových Rájeckých skal a závěr obstaral přeběh zpět. Už při odjezdu jsem ale pocítil lehký splín…. další sezóna skončila! Nezbývá, než se těšit na jaro a zkracovat si čekání zimními veřejnými závody :-).

Čist-O-les v Doksech

  Předposlední čtvrtek v říjnu, tedy 24.10.2024, ještě za letního času, proběhl poslední letošní trénink venku. Chtěli jsme udělat něco pro les, tak jsme se zapojili do akce, kterou pořádá ČSOS (Česká svaz orientačních sportů) pod názvem Čist-O-les. Akce, která je primárně určená pro jednotlivce, má za cíl podílet se na úklidu lesa po celý říjen letošního roku. Pokud se jednotlivec účastní, může posbíraný odpad vyfotit, sdílet na sociálních sítích, a bude-li mít štěstí a bude vylosován může obdržet několik zajímavých věcných cen. Škoda, že je akce pouze pro jednotlivce, že není určena i pro kluby či dětské skupiny. Nicméně toto nás neodradilo, protože každý orienťák má les rád a je moc rád, že může pro les něco udělat. Když ostatní lesu ubližují, my mu chceme pomoci.

  A tak jsme se sešli. Přišli všichni-děti, rodiče i prarodiče. Lokalita, kterou jsme si vytipovali jako nejideálnější, byl les na Klůčku. Je to les, kde máme mapu, často tam míváme tréninky, a také zde letos proběhl měřený trénink v rámci Žákovské ligy. Všichni přišli vybaveni ochrannými rukavicemi, Marcel Šmol nám zajistil dostatek igelitových pytlů, a mohli jsme vyrazit. Zpočátku to bylo trochu rozpačité, jen pár kelímků, ale pak to začalo a pytle se plnily. Celkem jsme naplnily 4 velké igelitové pytle, které jsme, opět za pomoci Marcela Šmola, odevzdali ve Sběrném dvoře Doksy.

  A přitom by stačilo málo a my bychom to dělat nemuseli...

Soustředění dětské skupiny Bedřichov

O víkendu 18.10. 2024 – 20.10. 2024 proběhlo dětské soustředění v Bedřichově. Zázemím nám byla Chata Centrum. Zde jsme byli poprvé a je potřeba toto ubytování pochválit. Měli jsme pro sebe celé patro a podkroví, izolováni od zbytku chalupy, takže nebylo tak slyšet, jak naše zlatíčka řádí. Soustředění bylo plánováno pro všechny děti a i některé rodiče. Zejména ti, kteří již vědí, co pomoc na soustředění obnáší. Není úplně jednoduché zajistit dopravu dětí na tréninky, zkontrolovat u všech oblečení a vybavení, tedy jestli nezapomněli to, co každý orienťák potřebuje-buzolu a čip. Spolu s námi zde byl ubytován i oddíl Chrastavy a my jsme měli v plánu s nimi absolvovat některé tréninky. Trénink začal již v pátek. Tedy ne úplně tak, jak jsme chtěli, původně jsme měli v úmyslu ještě před večeří někam vyběhnout, ale než se všichni zabydleli a srovnali, byla večeře. Po večeři jsme se ihned vydali na stadion v centru Bedřichova, okolo kterého byl postavený noční trénink (ten postavili trenéři ještě před příjezdem dětí, po práci). Běhalo se v blízkosti stadionu, v dohledu světel, jen ti větší a starší se vydali hlouběji do lesů. Na tomto tréninku s námi byli nejen chrastavské děti, ale i dospělí, a všichni se v pořádku z lesa vrátili. První večer a noc je vždy náročná pro všechny, ale nakonec děti do 11-té hodiny usnuly, takže jsme měli prostor probrat novinky a naplánovat další akce. Celý večer byl povedený, ve velmi přátelském duchu a se spoustou legrace. V sobotu měl pro nás hlavní stavitel Tonda připraven trénink v Jindřichově na Břízkách, kam jsme se museli auty dopravit. Malé zaváhání, kdy Petra netušila, kam má děti přivést, když trenér nedal přesné pokyny s mapou, jsme přešli s úsměvem. Trénink byly okruhy, zvlášť pro začátečníky a zvlášť pro pokročilejší. Někteří dospělí se však zaměřili spíše na sběr hub místo na trénink, ale děti odběhly všechny okruhy. Odpoledne jsme se přesunuli za Královku, kde měli starší připraveny trénink směrů a děti opět okruhy. Pro děti je to krásná jistota, běhají blízko startu a cíle, přesto se musí soustředit na mapu a hledání., Ti starší mají při tréninku směrů jen malý výřez mapy a cílem je využití azimutu k dosažení kontroly. Přesně to, co potřebuje závodník, pokud uvažuje o absolvování závod v severském terénu, jak mají někteří z nás v plánu příští rok v létě. Finálním tréninkem byl opět noční, tentokrát okolo chalupy. Děti měly 8 písmen, různě umístěných na kontrolách okolo chalupy a ražením takto označených kontrol měly skládat slova. Nejvíce byl úspěšný za 30 minut tréninku Vojta Sanitrník. A nakonec jsme měli společné sezení s OK Chrastava, kdy jsme zahájili zpěvem písní a poté jsme přešli k přípravě nedělních štafet. Tentokrát to bylo pod vedením trenérů Chrastavy. Jako první krok bylo losování kapitánů týmu, tedy těch nejmenších, kteří běželi fáborkovou trať, poté se losovali dětí zkušenější, kteří běželi již samostatně DH 10 a nakonec se vylosovali ti nejzkušenější děti či dospělí, kteří běželi krátkou trať v úrovni DH 12-14. Celkem bylo vylosováno 11 téměř smíšených štafet. Jen jedna z nich byla čistě dokská, chtělo by se říct, že favorizovaná, ale bohužel to tak nebylo. Někteří reprezentanti ještě potřebují trochu času na trénink, že Martine? Nicméně ve všech štafetách, které se umístily na bedně máme své zástupce. Na prvním místě to byla Lucka, na druhém Matyáš a třetí byla se svou štafetou Nikča. Po štafetovém dopoledni jsme pak všechny děti ocenili drobnými cenami, které nám pro ně zajistila maminka Dana Stránská, které tímto ještě jednou moc děkujeme. No poté jsme děti předali rodičům a odjeli domů odpočívat. Celkově musím shrnout, že se nám soustředění moc povedlo, bylo jednak moc krásné podzimní počasí bez deště, tréninky se dětem líbily, nikdo se nezranil, a ještě měly děti úspěchy ve svém tréninku. A to jsme ani nestihli ten AZ kvíz, natož plánované povídání o resuscitaci s názornou ukázkou na “Andule”, tak třeba příště. Už se všichni těšíme na soustředění jarní.

Přímý přenos z družstev - Vacenovice - neděle 6.10.2024

Krásný dobrý den, vítáme všechny posluchače, fanoušky orientačního běhu, u druhé části našeho přenosu z mistrovství ČR v týmových disciplínách. Dnes je na programu Mistrovství ČR klubů a Mistrovství ČR oblastních výběrů žactva a budeme opět zvědaví na výkony našich závodníků z OK Doksy. U mikrofonu nyní vítám také Dana Nováka, rozbíhače družstva DH225: Dane, ve štafetě jsi také rozbíhal, dá se říci, že máš první úseky rád?
D: Zdravím. Já to chci mít hlavně rychle za sebou, abych to stíhal do Edenu na derby. Slavia olé olé ole ole Slavia ole Slavia ole ole ... Barva bíločervená, s hvězdou spojená, to je kombinace, mistrů v republice, naší země české…. Kdybych běžel s knedlíkem, tak nestihnu výkop.
S knedlíkem?
D: Jo, to je ten kulatej obdélník na startovním čísle pro poslední úseky.
Rozumím, díky za rozhovor a ať to stihneš.
Na trati již nyní jsou družstva žáků, juniorů i dospělých, a protože se blíží start první vlny veteránů, ve které máme družstvo DH275 hledám si místo, ze kterého dobře uvidím první řadu, ve které by měl být Jára Hradecký. Měl by být, ale není. Všichni závodníci už jsou vyrovnaní nad mapami, ale Jára stále nikde. A už ho vidíme, právě přichází a nuluje svůj čip, kontrola, znovu nulování, znovu kontrola….. co se děje? Nulování, kontrola… Tak už je snad vše v pořádku a i Jára stíhá start této vlny a my můžeme sledovat, jak od jeho hřebovek v důsledku prudké akcelerace odlétávají trsy trávy do obličejů soupeřů, které nechává daleko za sebou.
V následující vlně bude vybíhat jediná kategorie, a to kategorie DH225, ve které budeme sledovat Dana, kterého jsme měli před pár okamžiky u mikrofonu. Také Dan Novák si dává načas, vypadá to, že dnes se našim borcům nějak nechce do lesa, to není zrovna pozitivní zjištění, ale nemalujme čerta na zeď. Zajíci se sčítají až po honu a Dan má, jak jsme slyšeli, velkou motivaci. Nakonec Dan není ani poslední u své mapy, ještě jeden závodník se opozdil. A je odstartováno, závodníci probíhají stejným esíčkem do závodního prostoru, jako při včerejších štafetách a náš dres vidím vybíhat v první třetině startovního pole. Start nyní vedle mě sleduje i Kuba Bílý a já využívám situace a ptám se: V jakém složení poběžíte dnes MIX a na co si věříte?
K: No, my si celkem věříme, že to diskneme. Naše neúplné MIXové družstvo s Kačkou a Petrou jsme doplnili o žáky Ještědské oblasti Honzíka Kmínka a Rebeku Spieszovou. Zejména na posledním úseku běžící Rebeka, která je ročník 2013 a jsou to její první týmové závody, stojí před nereálným úkolem zvládnout dospělý závod dlouhý přes 5km. Domluvili jsme se, že si zkusí jen pár kontrol a přijde do cíle.
Tak držíme palce, ať to úspěšně disknete, a v tuto chvíli už palce pouštíme, protože musíme fandit Kačce, která právě vyrazila do závodu. Tak Kačko, rubej, krájej hovado.
Všechna družstva máme na trati, pro tuto chvíli se tak můžu odmlčet a přihlásím se s živým vstupem po absolvování svého úseku v DH225. Pěkný den.

….. po určité době...

Opět zdravím posluchače zde z Vacenovic právě ve chvíli, kdy na doběhu sledujeme Petra Bělocha Bílého, který dotáhne naše družstvo DH275 na 19. místě. V cíli již máme také družstvo DH225, které zejména vinou slabšího třetího úseku, tj. mého úseku, skončilo až na 21. místě. Nyní tedy udělám rozhovor sám se sebou: Honzo, po téměř bezchybném výkonu přišlo obrovské zaváhání v pytlíku, čím to bylo? Ztráta pozornosti před koncem?
H: Děte se bodnout. Nic Vám neřeknu.
Tak to nebyla zrovna profesionální reakce, omlouváme se posluchačům, chápeme frustraci, ale tohle by se sportovcům stávat opravdu nemělo. Pojďme zpět k výsledkům. V průběhu přenosu jsme se příliš nevěnovali našemu jedinému zástupci v družstvu DH14 za Ještědskou oblast Ondrovi Kmínkovi, který se svým družstvem JEO3 skončil na 19. místě. V lese tak máme již jen MIXové družstvo, ve které se Rebeka nakonec nedala odradit od absolvování téměř celé tratě, a čekání na ni nyní využiji k tomu, abych zpovídal Kačku Dolejší. Kačko, přestože ještě nejste v cíli, jak hodnotíš váš výkon?
K: Tak hodnotit to musím pozitivně, šli jsme výrazně nad plán, chtěli jsme disknout družstvo na pátém úseku, podařilo se nám však celý proces výrazně uspíšit a tak jsme se již po prvním úseku mohli pochlubit, že máme splněno.
Tak to je mrzuté. Nám nezbývá než dodat, že ze záznamu GPSky je jasně vidět, jak Kačka bere špatnou předsběrku, družstvo MIX tak bude ve výsledkové listině figurovat s údajem DSQ.
A koho to vidí mé bystré oči, není to Rebeka? Je to Rebeka, právě razí sběrku a za potlesku výprav Ještědské oblasti i OK Doksy dobíhá do cíle. Vše podstatné je tedy již uzavřeno, já se s Vámi loučím z jihomoravských Vacenovic a těším se na vás u nějakého dalšího přenosu ze závodů v orientačním běhu. Pěkný zbytek dne.

Přímý přenos ze štafet - Vacenovice - sobota 5.10.2024

Vážení sportovní přátelé, nyní již slovo předáváme našemu reportérovi Honzovi Kmínkovi, který přímo na místě sleduje mistrovství a veterániádu České republiky štafet a klubů a Mistrovství oblastních výběrů žactva. Honzo, je to Tvoje.
Krásné sobotní odpoledne, vážení posluchači, hlásím se Vám z Vacenovic, kde každým okamžikem začne týmový vrchol sezóny a na startu tohoto podniku nebudou chybět ani barvy našeho klubu OK Doksy. Abychom byli přesní, tady ve Vacenovicích se již nějakou dobu závodí, bohužel, Doksům se letos nepodařilo poskládat štafetu do elitní mužské kategorie H21, která má vyběhané právo startu, ale dnešních závodů se neúčastní. V živém vstupu tak budeme sledovat Dokské borce a borky na startu veterániády a po očku budeme pozorovat i naše zástupce v kategorii H14 v dresu Ještědské oblasti, přestože ty čeká hlavní mistrovský závod až zítra a dnešní štafety jsou pro ně v podstatě závodem nominačním. Držíme palce. Veteránské a žákovské kategorie startují od půl druhé, vedle mne nyní stojí s pivem v ruce Tonda Synek, šéftrenér Dokské seniorské reprezentace, Tondo, představíš nám krátce naše štafety a přiblížíš jejich cíle a šance?
T: Tak určitě. Do nejmladší mužské štafety H105 se nominoval díky povedené jarní části sezóny Dan Novák, ten bude štafetu rozbíhat, druhý úsek poběžím já, abych si trochu zazávodil, dokud to ještě bude hratelný, no a finišovat budeš Honzo ty a to už bude „buď a nebo“. Uvidíme, na co to bude stačit.
Tak s mou aktuální formou to bude spíše to „nebo“, teď ke štafetě D105, jak tam vidíš šance?
T: Tahle štafeta je takové naše želízko v ohni. Všechny tři dámy mají stabilní výkonnost na velmi dobré úrovni. Jejich jediná slabina je, že si napamatují svůj věk a neustále si tak ubírají kategorii. Rozbíhat bude Lenka Dolejší, na druhém úseku zkusí dobrou pozici ještě vylepšit Petra Synková a do cíle to doveze Lenka Johnová. A šance….? Věřím, že to bude bezpečně do desítky.
Pojďme ke starším kategoriím, ve startovce máme i štafetu H165, jak to vypadá s touto štafetou?
T: I tahle štafeta má na to udělat dobrý výsledek. Na start prvního úseku se postaví Jára Hradecký, od kterého si slibujeme, že to předá v kontaktu s čelem. Od Marcela Šmola na druhém úseku si slibujeme, že štafetu předá a Petr Bílý slibuje, že to v klidu doběhne. A cíl… zůstaňme při zemi - porazit BOR.
To ale předpokládám není všechno…?
T: Ne, není. Postavili jsme i mixovou štafetu, v té poběží Kuba Bílý první úsek, předávat bude Kačce Dolejší, na třetím úseku nám pak vypomůže Chrastava. Tahle štafeta to nebude mít jednoduché, v mixech poběží hodně mlaďochů, co nemají mistrovskou štafetu, takže na nějaký lepší umístění to bude vyžadovat fakt žrát bahno. Petru Hradeckou jsme naopak my půjčili štafetě TJ Hostivice, kde doplní na třetím úseku jejich D135 běžící mimo pořadí.
A co žáci?
T: Tak tady se do výběru JEO prosadili Honza a Ondra Kmínkovi, poběží spolu v H14 štafetu JEO3 a jejich cílem bude porazit JEO2 a pokud možno si vylepšit šance na zítřejší družstva.
Tondo, díky za rozhovor, první úseky už se nám pomalu chystají k mapám, pojďme se tedy věnovat vlastnímu závodu. Hned v první vlně máme štafetu H165 a hlouček dokských příznivců, který přijel podpořit závodníky - tak ne, teď vidím, že jsou to sami závodníci, fanoušci se někde zdrželi – vyhlíží Járu Hradeckého ve startovním roštu. Jára si již stoupá ke své mapě ve formátu A3 s názvem Habánský kopec. A máme odstartováno, dramatická hudba, kterou možná slyšíte přes ohlušující řev fanoušků, doprovází první veterány a veteránky, jak se vrhají do lesa. Závodníci mizí směrem k mapovému startu a my tak máme chvilku podívat se na to, koho máme ve druhé startovní vlně. A bude to kategorie H105, takže i ve druhé vlně budou naše barvy vidět. Využiju chvilky, která zbývá do startu druhé vlny, a zeptám se zde stojící Petry Synkové: Petro, slyšel jsem, že většina našeho týmu dorazila kvůli aklimatizaci již včera, tak jak jste na dnešní závod naladění a stihli jste nějaký model?
P: Zdravím všechny posluchače. My jsme večerní přípravu pojali jako teoretickou a musím říci, že se velmi vydařila. Co se nevydařilo, to je spaní. Ubytovna, kterou nám zařídilo vedení týmu, byla zamořená kunami, a když vám celou noc šramotí ve zdi hned u hlavy, to prostě nechcete. To je velká špatná, flagrantní podcenění, s takovým rozpočtem, jaký máme, tohle kontrolní komise nenechá bez povšimnutí.
Tak díky a hodně štěstí v lese. Mezitím nám už odstartovala druhá vlna a my sledujeme, jak se masa těl mačká loket na loket v esíčku hned za startem a mizí z dohledu. Ke startu se nyní připravují další kategorie a mezi nimi i D105. Také v této vlně tedy bude komu zafandit. Pro méně zasvěcené je třeba uvést, že Lenka Dolejší, kterou právě sledujeme při nulování čipu, zastává kromě závodění i funkci trenéra mládeže a také předsedkyně klubu, nyní se připravuje i na roli hlavní rozhodčí závodu pořádaného v jarní části příští sezóny, je to tedy taková naše renesanční závodnice a činovnice. Za okamžik se i ona vydá do lesa pro svých 20 kontrol na trať dlouhou přes 6 km.
Takže další vlna se nyní vrhá do lesa a my zvědavě vyhlížíme, zda bude Lenka vybíhat na čelních pozicích k mapovému startu…. Ne, nebude. Zkušeně si tato závodnice hlídá závěr startovního pole, jak známo, není důležité být první v lese, důležité je se první z lesa vrátit. Před startem mixů máme nyní chvilku na to, abychom si prohlédli arénu a zkusili ulovit někoho na zajímavý rozhovor.
A už vidím Ondru Kmínka, jak posedává u stanu JEO s telefonem v ruce, Ondro, sleduješ onlajny?
O: Ne, hraju Brawl-stars. Tati neplaš, běžím až druhej úsek.
Tak to byl pohled našeho dokského mládí a já už se vracím tak akorát nasrat… pardon, na start, kde Kuba Bílý právě absolvuje svou předstartovní proceduru. Chvilka napětí před startem a už se i poslední vlna závodníků vydává do prostoru.
Tak to byly zajímavé okamžiky z dnešního startu, já nyní předám slovo zpět do studia a půjdu se připravovat na svůj úsek. Přihlásím se znovu na závěr, abych vám přiblížit vyvrcholení dnešních štafet, zatím naslyšenou.

….. po určité době...

A nyní přerušujeme pořad a vracíme se na Slovácko, kde Honza Kmínek sleduje, jak si počínají štafety OK Doksy a podá nám aktuální stručné informace z průběhu závodů.

Opět se vám hlásím z arény zde ve Vacenovicích, právě se nacházím na diváckém průběhu a sledujeme Kačku Dolejší v mixech, jak razí kontrolu 150 někde okolo 30. místa.
H: Brašule rubej!!! Krájej ty hovado!!
V ruchových mikrofonech můžete slyšet, že atmosféra je zde opravdu výborná a o náboj není nouze. Jak si ale vedou další naše štafety? Štafetu H165 krásně rozběhl Jára na šestém místě, nyní na trati bojuje Marcel a ani on si nevede špatně. Štafety H105 i D105 se po prvních úsecích pohybovaly okolo patnáctky, i tady se již druhé úseky blíží k pytlíku, který dnes máme opravdu krátký.

….. po určité době...

Krásný podvečer, naposledy vás dnes vítám v aréně MČR a Veterániády štafet, zde již máme dobojováno a já vás tak mohu seznámit s konečnými výsledky.
Štafeta D105 dokončila na pěkném 11. místě, o jedno místo unikla desítka, ale i tak se jedná o kvalitní výsledek. Ve štafetě H105 jsem nedokázat obstojně rozběhnutý závod dovést do důstojného konce, a bylo z toho předposlední, 17. místo. H165 bere nakonec 15. místo v poklidném středu výsledkové tabulky a mezi MIXy dokončila naše štafeta v první třetině startovního pole na 27. místě. Na 20. místě doběhli naši žáci v H14 za JEO3, když o jedno místo porazili konkurenční JEO2.
To je ode mne pro dnešek vše a já se na vás těším opět zítra od 9:30, kdy se odtud přihlásím s reportáží z mistrovství a veterániády klubů a z mistrovství oblastních výběrů žactva. Pěkný večer a správný směr.

Svatováclavský závodní víkend

  A je to tady, podzimní žebříček začal, však už jsme se nemohli všichni dočkat. O víkendu 28.9. - 29.9. 2024 byly první dva závody Ještědského žebříčku, jeho podzimní části.

  První ze závodů pořádal liberecký oddíl Slavie. Pro svůj závod si vybral ještědský hřeben, místo loňské Veteraniády, takže jsme všichni věděli, že to nebude úplně zadarmo, že nás čeká velmi prudký svah se spoustou kamenů a skalek. A bylo tomu tak, jen ještě okořeněné deštěm, který již takhle těžkou podložku dělal ještě těžší. Shromaždiště bylo tentokrát na Výpřeži, moc místa nebylo, nicméně pro déšť a zimu se stejně nikdo na shromaždišti dlouho nezdržoval. Tuto krátkou trať postavil ještě dorostenec Erik Heczko a z naše oddílu se na trať vydalo 10 borců a víceméně všichni se vrátili v pořádku. Jen Honza Kmínek, jeden ze zkušených borců, však v těžkém terénu upadl a zranil si rameno.

  Druhý, nedělní, závod pořádal novoborský oddíl Jiskry. Tentokrát bylo počasí významně lepší, hlavně nepršelo. Závodní prostor byl příměstský les v oblasti českolipské Hůrky. I zde stavitelé postavili krátkou trať. Říkali jsme si, pohoda, příměstský les, již víceméně známý předchozími závody, nic nás nemůže rozhodit. Ale rozhodilo, polovina účastníků z klubu svůj závod nedokončila respektive byli diskvalifikováni. Některým je omluvou první závod, některým první třída a tedy zatím ještě menší znalost vyšších čísel, ale zbytek moc omluv nemá. Hlavně trenéři, ti by se zamyslet a víc se snažit. A vymlouvat se na kuželkový turnaj před závodem se také nemůžeme.

  V dalším víkendu nás čeká Mistrovství republiky štafet a klubů, tak snad jsme si již té smůly vybrali dost a bude to lepší, věříme v to (ale i tak se musíme více snažit).

Štafetový jihočeský víkend

  O uplynulém víkendu (21.+22.9.) jsme se zúčastnili štafetového dvojzávodu doplněného obligátně o sprint na rozběhání. Štafetové závody pořádalo konsorcium oddílů z Budějc a Písku, o sprint se postarala pražská Tretra. Cesta do Bechyně na sprint poměrně svižně utekla, děckám jsem zakázal mobily, takže „kdy už tam budeme“ jsem zezadu slyšel při každém příměří, které mezi sebou Dan s Kubou S. na chvilku uzavřeli. Tonda Š. většinu cesty prospal, takže se do pošťuchování zapojil až skoro na závěr. Tak nám cesta příjemně utekla a za slabé tři hodinky jsme parkovali. Počasí bylo v podstatě ideální, svěží vítr mírnil jinak hrozící pařák. Po nezbytné předstartovní proceduře jsme se začali trousit na start. Marcel se bohužel trousil až příliš, takže startoval s čtyřminutovou sekerou. Příště si dá jistě pozor. Sprint měl trochu atletičtější charakter, za což jsem byl nakonec rád, protože i tak jsem dokázal vyrobit slušný minely, natož kdyby se mi to ještě snažil stavitel nějak komplikovat. Nakonec z toho byl ještě obstojný čas 109 minut… cože? Tady něco nehraje, ztráta na první kontrole 94 minut, začínám tušit. Ráno jsme odhlašovali nemocného Honzíka z H14, oni omylem vymazali mě a vrátili mě tam bez startovního času. Nic, co by nespravil zásah IT, příště si prý dají pozor. Takže po chvilce už na onlinu opouštím poslední příčku a mohu se v klidu přesouvat k Písku na štafety, abychom stihli na prezentaci nahlásit změnu ve štafetě H14.

Na louce jsme jedni z prvních a zabíráme místo pro klubový stan, který bohužel nemáme. Má ho v autě Tonda, který ale v Bechyni zatím čeká na doběh později startujících děcek. Při čekání jsme neuhájili dostatečný prostor, takže stan stavíme na plácku jen o málo větším, než je výsledná zastavěná plocha. Několik okolosedících si z našeho snažení odnáší šrámy, příště si musíme dát větší pozor. Ale to už sledujeme ukázkovou předávku a první úseky se chystají do ostružiní, vlastně do lesa. Rádio nějak stávkuje, takže poctivě sledujeme divácký úsek a fandíme. Mám třetí úsek. S ohledem na pokročilejší denní dobu organizátoři zvolili brzký hromadný start zbylých úseků (tzv. hanba-start), nakonec takto startuje většina štafet, tím pádem se do lesa v jeden okamžik vrhá více než stohlavé stádo závidící prvním úsekům jejich luxusní prostor. Naštěstí se za mapovým startem pole roztrhá, i tak je v lese na můj vkus moc rušno. Po vyčtení objevuji podezřelou zkratku DNF na lístku, následně se ukáže, že jsme opravdu disk – neoražený cíl druhého úseku. Některým vytanou vzpomínky na Boxerovy lapálie a Marcel si vyslechne narážky na jablko padající ze stromu. Příště si dá jistě pozor. Ubytování v píseckém sportovním areálu OtavArena nemá chybu, po večeři ještě stíháme před spaním procházku podél Otavy do centra.

Nedělní štafetový závod proběhl ze stejné arény, jako sobotní, terén byl prakticky stejný, stavitel také, o počasí nemluvě. I výsledky byly hodně podobné, ale pár věcí se přece jen změnilo. Malinko jsme zamíchali sestavami v žákovských kategoriích a hlavně, dali jsme si pozor!

Sandstones|Pískovce 2024

  O víkendu 16.8. - 18.8.2024 pořádal náš klub OK Doksy již třetí ročník třídenních závodů Sandstones|Pískovce. Závodní terény byly v okolí hradčanských roklí a stěn a celý tento prostor pro nás zmapoval Tom Novák. Tato mapa pak vznikla za přispění města Doksy.

  Naše obavy z komunikace se zástupci lesů a CHKO se nenaplnily, jednání byla konstruktivní, vstřícná a závody tedy mohly proběhnout. Nakonec i město Ralsko nám vyšlo vstříc, i když po určitých peripetiích. Jako místo pro shromaždiště nám přidělili plochu vedle letiště a čistírny odpadních vod. Měli jsme obavy, jak to bude vypadat v teplotách nad 30 st, ale nakonec se to jevilo jako lepší varianta, protože blízko byl nejen kemp pro ubytované, ale i rybník, který všichni v tom vedru hojně využívali. Navíc možnost schovat se mezi stromy a nebýt na otevřené ploše mělo své výhody. Změně shromaždiště jsme se rychle přizpůsobili, nicméně cenou byly delší vzdálenosti na start pro většinu závodníků.

  Tratě pro nejmenší závodníky (děti s rodiči a fáborkové tratě) byly připraveny prakticky vedle shromaždiště, což víceméně všichni ocenili. Rodiče nebyli limitováni svým závodem a děti nemusely šlapat daleko na start. Všichni tito malí závodníci dostali v cíli drobnou sladkost jako odměnu za závod. Tratě pro ty větší byly v okolí již zmiňovaných hradčanských roklích a všechny byly krátké, což také závodníci hodně ocenili (opět bylo důvodem vedro, ve kterém se náš závod konal). První etapu postavil Matouš Fürst, další dvě pak Tom Novák, všechny mapy byly v měřítku 1:7500, tedy dostatečně dobře čitelné i pro starší veterány. Všechny tři etapy proběhly hladce, bez větších komplikací v lese, bez větších zranění a víceméně ku spokojenosti závodníků.

  Zázemí a shromaždiště měl na starosti Jarda Novák, tedy člověk s organizováním zkušený. Zajistil všem dostatek pitné vody, zajistil čištění Toi-Toi v průběhu a vůbec měl na starosti celou arénu. Mínusem celé arény bylo opět občerstvení, nám to snad nikdy neklapne tak, abychom byli spokojeni my i závodníci. Příště se musíme zamyslet, jak to udělat ještě lépe a třeba svépomocí.

  Z našeho klubu se závodů účastnily jen děti, ostatní se museli podílet na hladkém průběhu.

  Všem organizátorům a pomocníkům je třeba velmi poděkovat, bez nich by to nešlo. Také bych chtěla poděkovat Daně Stránské za poskytnutí odměn pro malé závodníky jak sladkých, tak drobných věcných, kterými jsme pak děti ocenili.

  Celou akci všichni zakončíme poslední zářijovou sobotu v nově zrekonstruované kuželně v Doksech oddílovým turnajem a posezením s pohoštěním (pokud si nějaké připravíme).

Třídenní závody „Pěkné prázdniny“ v okolí Malé Skály

Třetí srpnový víkend se uskutečnily další třídenní závody v rámci letních prázdnin s názvem „Pěkné prázdniny“, které připravil oddíl TJ Turnov v prostorech okolo Malé Skály. I někteří nadšenci z našeho oddílu se tam vypravili a během třech poměrně teplých dní si vyzkoušeli jaké nástrahy si stavitelé pro běžce připravily. Pokud mohu mluvit za sebe, tak pro mě byl páteční závod výzvou, jelikož se „běželo“ na mapě Foukané díry. Terén je zde velmi členitý a skalnatý a já jsem po předchozích zkušenostech ze závodů věděla, že jsou skály mou velkou slabinou. Na start jsem vyrážela jako poslední z našeho oddílu, a tak jsem po radách všech, kteří se z lesa už vrátili, šla do závodu s myšlenkou, že musím jít hlavně na jistotu a nezačít zmatkovat. Bohužel hned po startu nastal první problém, a to, nalézt na mapě v síti černých skvrn (hustota skal) první kontrolu, kterou jsem ani po dvou minutách nenašla, a tak jsem dala na intuici a piktogram na popiscích a vydala se hledat bažinku mezi skalami. Naštěstí se to povedlo a poté šlo z mého pohledu vše „jak na drátkách“, i když pomalu. Musím říct, že jsem byla velmi spokojena.
  Sobotní den sliboval opravdu vedro, a to se potvrdilo. Už od časného rána bylo velmi dusno a nás čekala klasika. Už cesta na start byla dost dlouhá, a to jsem ještě nevěděla co mě čeká v lese. Po odebrání mapy „Drábovna“ na startu jsem věděla, že závod bude nejen náročný, ale i dlouhý. Stavitel využil celou mapu, a i moje kategorie D40 vyrazila na opačný konec mapy, kde na nás čekala hluboká údolí, přes které jsme se vracely zase zpět. Tato trať prověřila mou fyzičku (bohužel žádnou nemám) a v lese jsem si pobyla bez 2 minut hodinu a půl (no hrůza). Ještě že byli pořadatelé prozíraví a shromaždiště postavili v blízkosti řeky Jizery, která většině běžců poskytla regeneraci a osvěžení po tak náročném závodu.
  Nedělní závod byl na mapě s názvem „Suché skály“. Pro stavitele bylo postavení tratí doslova oříškem, protože už na první pohled byl prostor závodu na množství kontrol v lese poměrně malý. Od začátku byl terén úplně jiný než ty předchozí, hodně kontrol a rychlý podklad. Slyšela jsem na závod od ostatních dost kritiky, ale mě se trať líbila, a tak jsem domů odjížděla s pocitem z krásně stráveného prodlouženého víkendu.

Mistrovství světa veteránů – WMOC 2024 Turku

Letošní veteránské mistrovství světa se konalo ve finském Turku, což je sice na jihu Finska, ale i tak je to z Čech kousek cesty. Barvy našeho oddílu jsme na něm hájili jen já a Petr Bílý. Zúčastnila se ještě Pavla Nováková, ale běhala v dresu Haná orienteering. „Dětský“ doprovodný závod pak absolvoval Kuba.
  Stejně jako loni se nejprve běhal sprint. Před kvalifikací jsme pečlivě nastudovali doběhové kontroly a možné doběhy na stadion. Mně tato příprava pomohla, ale Petr i přesto na konci zazmatkoval a svoji sběrku našel až na druhý pokus. Mně to vyneslo A- finále, Petr běžel B. Druhý den se mi ve finále moc nedařilo – sprintové mapové klíče nejsou nic pro mne.
  Další den byl na programu trénink na lesní disciplíny. Takže něco jako vystrašení neskandinávských běžců. V prostoru se pohybovalo velké množství závodníků a čeština byla slyšet snad na každé kontrole. Zvolili jsme metodu skupinového tréninku – nejzkušenější „skandinávec“ Kuba běhal bez mapy (doprovodný závod ji neměl) a i tak nás stihl korigovat. Petrova hláška – „k potoku je to jasné a pak už to nějak dáme“ - nás pak provázela celý zbytek pobytu. Samozřejmě jsme nemohli najít ani ten potok. Pavlu jsme potkali někde v půlce mapy v protisměru – už tady měla hrůzu v očích a obavy, zda se v následujících dnech z lesa vrátí. Po tréninku následovala kvalifikace na lesní disciplíny. Po předchozím dni vládla na startu mezi námi Češkami mírná nervozita – jak to umapujeme, když kolem kontrol nebude takový nával jako včera? Nakonec jsme si s tím každá nějak poradila – v rozběhu jsem měla Mery Podrábskou a Kristynu Skyvovou. Ve výsledkách jsme se hezky srovnaly za sebe na 17-19 místě. Všechny jsme postoupily do A finále. Romana Zabořilová běžela druhý rozběh, z 15 místa postoupila též do A finále. Petr se s mapou srovnával trochu hůř než já a výsledek mu stačil jen na C finále, taktéž Pavle.
  Následovalo finále middlu. Startovala jsem v polovině startovního pole za Kristynou a Mery, chvilku před Romanou. S Mery jsme se potkaly na startu a domluvily taktiku, pokud se v lese uvidíme. Už na startu jsme nemohla najít stojan se svojí mapou, takže jsem byla trochu nervóznější než jindy. Na první kontrolu jsem běžela pomalu a snažila si hlídat kopečky, záhyby a plotny. Kousek za ní mě předbíhala soupeřka startující za mnou. Snažila jsem se neztratit kontakt ani s ní ani s mapou. Tím jsem trochu zrychlila. Na Finku to sice nestačilo, ale pomohlo to. Ještě na 4 kontrole jsem ji viděla před sebou, i když jsme ji nabíhaly každá trochu jinak. Když jsem dobíhala na šestou kontrolu, potkala jsem na odběhu Mery s Kristynou a Japonkou co startovala mezi nimi. Tak jsem se kousla a doběhla je (byl z toho druhý nejrychlejší mezičas). Pak už jsme běžely víceméně spolu a hlídaly postupy jedna druhé. V cílové rovince jsem utekla Mery, ale Japonka mě přesprintovala. Největší překvapení na mě čekalo u vyčítání, když mi pořadatel oznámil, že jsem druhá. Věděla jsem, že to tak nakonec nebude, protože nejlepší závodnice byly ještě na trati či startu, ale potěšilo mne to a držela jsem ho celkem dlouho. Nakonec jsme skončila desátá, 5 sekund za devátou a cca půl minuty za 6. místem. Přede mnou byly jen domácí závodnice a jedna Švédka. Petr i Pavla skončili kolem 30 místa ve finále C (tedy celkově kolem 180 místa – měli před sebou ještě závodníky finále A a B).
  Následující den byl opět trénink a pak poslední finále – klasika. Můj middlový výsledek mi přinesl start z 10. pozice, a to asi bylo na psychiku moc. Snažila jsem se zopakovat výsledek a hned na druhou kontrolu jsem vyrobila chybu, tu se snažila napravit na trojku (opět špatně) a tak to nějak postupovalo až do konce … Nakonec z toho bylo 45. místo. Kuba mě utěšoval, že svého sportovce Doks už mám, tak o nic nejde. Petr skončil na 47. a Pavla na 33. místě ve finále C. Kuba v celkovém pořadí (součtu všech 5 etap) skončil devátý.

MČR v rogainingu 2024 – Radvanice

V termínu Veteraniády ČR, která probíhala v Sosnové se běželo i MČR v rogainingu v Radvanicích. S Kubou jsme se rozhodli, řídíc se heslem „Zážitek nemusí být hezký, hlavně když je silný“, vyzkoušet tuto variantu OB. První dilema bylo, kterou kategorii. 24hodinovku jsem zavrhla rovnou, zbývala tedy 12-ti nebo 6-ti hodinovka. Vybrali jsme 12-ti hodinovku – skončit dřív můžeme vždycky 😊. Nakonec jsme i museli, protože Kuba potřeboval stihnout oslavu narozenin a spolužáci na něj čekali „jen“ do druhé hodiny ranní.
  V sobotu ráno jsme vyrazili směr Adršpach. Prezentace byla do 10, ale start až ve 12 (čas mezitím se vyplňoval volbou strategie). Přijeli jsme až mírně po 10, ale dopředu jsme věděli, že to by neměl být problém. Odprezentovali, prohlásili, že jsme přijeli dobrovolně a že závodíme na vlastní nebezpečí. Vyzvedli mapy, nafasovali plomby na čipy (proužky, kterými se čip přidělá k zápěstí) a začali plánovat. Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, co zvládneme, zvolili jsme větší okruh (ubírat lze vždy). Do skal jsme se chtěli podívat až navečer, abychom se nemotali mezi turisty. Domluvili strategii, že do kopce chodíme, běháme z kopce či po rovině. Připravili jsme sváču a hlavně pití – počasí bylo velmi teplé a déšť se, dle předpovědi, neočekával a vyhlíželi start.
  Ve 12 to celé vypuklo. Po hromadném startu 12 a 24hodinovek jsme se zvolna vydali na cestu. V protisměru jsme potkávali opozdilce, kteří start úplně nestihli. Naším směrem se vydali ještě asi tři dvojice, ale po 2 kontrole se i „tento“ vláček roztrhal. První kontroly jsme nacházeli celkem v pohodě a celkově se dobře běželo. Občas jsme potkali nějaké běžce-chodce, ale většinou jsme šli sami. Jedinou komplikací byl čip přidělaný na zápěstí v kombinaci s krabičkami se zámkem. K oražení kontroly byly potřeba opravdu čtyři ruce.
  První čtyři hodiny celkem rychle utekly, v páté se začalo projevovat teplo. Šestá byla taková krizová – přechody přes louky byly na sluníčku vyčerpávající, v lese se moc zastavit a odpočinout nedalo – člověk okamžitě posloužil jako potrava pro ovády. Takže došlo k prvnímu přehodnocení trati a tempa – v podstatě jsme přešli do ostřejší chůze. S postupujícím odpolednem trochu ustupovala i teplota, tak se výlet stával snesitelnějším. O pobavení se nám cca po 8 hodinách postaral Běloch starší, když volal, kdeže jsou oficiální výsledky a divil se, že ještě „závodíme“.
  Tak nějak postupně došlo ke změně strategie na „přežít, dojít k autu a být schopen to odřídit zpět“. Pomalu jsme se vzdali i kontrol ve skalách. Jednu kontrolu jsme na místě nedohledali (mysleli jsme si, že je to ještě dál) a když jsme zjistili, že to muselo být ono (jen asi někde víc schované), neměli jsme sílu se vrátit (tedy spíš já prohlásila, že zpátky už nejdu). Nakonec jsme usoudili, že nevyužijeme celý čas (hlavně s ohledem na to, že ještě pojedeme zpět do Ústí) a doklopýtali do cíle.
  Dobré bylo, že čelovku jsme potřebovali až někdy po půl desáté večer, nejprve jen na mapování a pouze jednu kontrolu jsme hledali vyloženě potmě.
Po malém občerstvení a rychlém umytí jsme se vydali na cestu zpět. V Ústí Kuba tak akorát stihl spolužáky a já odjela domů.
  Náš výsledek – druhé místo (o 120 bodů, ale s hodinovou rezervou) jsme se dozvěděli až druhý den, kdy už jsme si doma foukali bolavé nožičky a záda. Takže nakonec to nebyl tak hrozný výsledek (nenalezená kontrola by nám na vítězství nestačila) a naše strategie nebyla nejhorší.

Aktualizace členských příspěvků a podpory členů:

Došlo k aktualizaci členských příspěvků a pravidel pro podporu členů na rok 2024. Aktuální soubory najdete zde:

Členské příspěvky 2024.pdf
Pravidla pro podporu mládeže 2024.pdf
Pravidla pro podporu všech členů 2024.pdf

Archiv aktualit

Jaro a léto 2024
Podzim a zima 2023
Jaro a léto 2023
Podzim a zima 2022
Jaro a léto 2022