Prostě PéPéčka

Praha, páteční poledne. Právě prožívám předstartovní pyrexii, pročítám pokyny. Potřebuju poslat pár posledních přípisů, pak půjdu pozdravit píchačky. Padla. Popojíždím pořádným parnem proudem pomalých přibližovadel po pálícím povrchu. Pohodlí především. Před parkovištěm poblíž Průmyslové přibírám příbuzné. Prý přijde pořádná prška, potenciálně přívalové povodně. Přidávám, pomyslně popoháním posádku postaršího Peugeotu před přídí. Přišlápnu pedál plynu, převodovka podřadí, pneumatiky piští. Projíždíme přes Poddoubí, pomalu poznávám povědomé prostředí porostů. Převládá přirozeně pinus, pouze poskrovnu prosvítá picea. Pohodový příjezd, platím parkovné, pak pokračuji podél pásky podle pokynů pořadatelů. Postrádám posekání parkoviště, později po podmáčení půdy poznávám přínos ponechání přerostlého pažitu. Prohlídnu plac, pořádající přivezli párky, pivo, pěkná práce. Probíhá předstartovní příprava pomůcek, pak políbím pěknější polovičku, pa puso. „První pomalu“, připomínám potomkům.

Poklusem překonávám pomalu půlmaraton před pole position. „Pětsetdva“, prohodím při procházení přes plech před první páskou. Paní potichu přikývne. Popisovník přetáhnu přes pravé předloktí, prohlídnu popisy, pamatuju prvních pět. Překračuju pásku. Poslouchám pípání, píp, píp, píííííp, peláším. Popadnu plánek „pánové pětačtyřicet“, prohlížím Pretex, pátrám po počátku. Přitom předstírám pilný pohyb po prudkém podkladu. Pohlídám první postup, přemýšlím potichu. Prdlajs pohlídám. Překotně pobíhám po plošince, potvora posazená pod pískovcem pěkně potrápila. Pokračuju podobně, první půlku protrpím. Půjdu pravým papírkem, plánuju. Pozdě poznávám past. Po prvním pokusu podkluzuju, pokaždé přidám pouze píď. Pak přece puklinu pokořím. Později přichází pokrok, postupně pár pomalejších pánů předhoním. Probíhám pokorně patnáctku, předpokládám pořádnej provar, předpoklad potvrzuje položka pole poražených. Příště půjdu pečlivěji!

Příště přišlo po probuzení. Pořád pozvolna poprchává. Po předchozím pádu pobolívá poraněná pata, přesto plánuju pokračovat. Přelepuji povrchové poškození pokožky, puchýře. Přichází příležitost prorazit pořadím, pokořím patnáctou pozici? Prší, panuje poměrně parno, pořádná prádelna. Preventivně protahuju páteř. Po pípnutí pádím. Před 5 postupuju plynule, pak podělám postup přes paseku. Prolézám pcháči. Postupně propadám panice, pekelně pozdě přibíhám pod převis pro pětku. Přes počáteční potíže postupně přidávám. Počet přesných průběhů přes pozice pozvolna přibývá. Před povinným přeběhem pozřu pastu, pak překonávám potřebu pít, pouze probíhám podél podnosů. Prolétnu plynule poslední pasáž, posed po pravé paži, pak podél potoka. Padám po protnutí pomyslné pásky. Polykám prach. Pomalu překonám projevy přehřátí. Půjdu. Propocené pumpky přiléhají, puchýře pálí, při překonávání převýšení příkrou pěšinou proklínám pořadatele. Přesto převládají příjemné pocity. Pak přecházím parkoviště, podsouvám parkujícím plakáty propagující příští Pískovce.

Poslední part PéPéček pečlivě plánuju přes počítač položený přes pelest postele. Podcenění přípravy potřetí připustí pouze pořádnej pitomec. Posnídáme proteiny, "Pojďte, přijedeme pozdě", peskuju prokrastinující puberťáky. Příjezd probíhá poklidně. Papírově připraven přísně pozoruju přiléhající prostor. Počkejte pardálové, poběžím pořád pod přímkou, pche. Přesně proto přece pořád posiluju příslušné partie. Půjdu přes překážky. Pak prožívám povědomý průběh. Počínám pomalu, pečlivě prohlížím podrobnosti, používám průseky. Po polovině polevím pozornost, přijde průser. Postup plánuju pochopitelně přímo přes pahorek podél plotu. Protivníci pošetří převýšení, přitom přidaj pěknou porci přískoků podrostem. Pořádně přestřeluju, pěkná pí…ina. Přelézám přes pařezy, přichycen plazivými pichláky počínám plakat. Prožívám porod. Po prokousání peklem přijde přídavek - paralelní pochybení. Právě potápím předchozí poměrně precizní představení. Pokračuju pak podle plánu, před předsběrkou postává protivný paparazzo, plácačky proletím před přihlížejícími příbuznými. Prskám pěnu, plivu, připojím pár peprných provolání. „Pardon“, pronesu pro pohoršenou paní. „Pokud příště poběžím PéPéčka, půjdu patrně příchozí“, přísahám potom před pobavenými parťáky.

WMOC 2023

V první polovině srpna proběhlo v Košicích veteránské mistrovství světa (World Masters Orienteering Championships). Jednalo se o odloženou akci z roku 2020. Jako doprovodný závod probíhal Karst cup, ten byl určený pro neveterány a závodníky bez mistrovských ambicí. Shromaždiště, závodní prostory i startovní doby byly vždy stejné pro WMOC i Karst cup.
Z našeho oddílu se zúčastnila menší rozptýlená skupinka. Jára Hradecký, já s Bělochama (kteří běželi za Haná orienteering, protože tak byli přihlášeni již v roce 2020) jsme dorazili již v pátek na trénink sprintu a Tom s Pavlou přijeli až na lesní disciplíny.
S výjimkou jediného dne nás provázelo tropické počasí. Na sprintové závody se dalo dorazit jen pěšky nebo MHD, na lesní disciplíny bylo možno dojet autem nebo pořadatelskými autobusy.
Sprintové závody se běžely na mapách v měřítku 1 : 4 000, resp. 1 : 3 000 pro nejstarší veterány. Lesní závody se běžely na 1 : 10 000 a 1 : 7 500. Já jsem se s měřítkem 1:7 500 trochu potýkala a hlavně poslední den, kdy jsem měla mapu rozměru 50 cm x 40 cm, jsem ho vůbec neocenila.
Při každém závodě byl cíl na shromaždišti, ale doběhy (a sběrky) byly dvě až tři. Starty byly vždy 4, aby se zvládlo odstartovat v rozumném čase. Vždy jeden start a jedna sběrka (doběh) byly vyhrazeny pro doprovodný závod. Samozřejmě vždy bylo dostatek stánků s občerstvením a OB vybavením.

11.8. – pátek

Příjezd, akreditace, ubytování. Sprintový trénink v hezkém prostředí veterinární fakulty a blízkém okolí.

12.8. – sobota

Prvním závodem byla sprintová kvalifikace. Shromaždiště bylo na atletickém stadiónu Technické univerzity (Běloši to měli hned u ubytování, my s Járou museli cca 2 km dojít nebo dojet MHD), na starty to bylo 500 až 1400 metrů. Mapa se jmenovala Technika. Běhalo se mezi budovami univerzity, po sídlišti a v parcích. Pro ztížení bylo vytvořeno několik umělých překážek. Převýšení bylo v podstatě nulové, tratě byly jednoduché a bylo to šíleně rychlé. Já s Hradečákem jsme si vyběhli start v A-finále, Petr nebyl dostatečně rychlý a tak na něj zbylo B. Kuba skončil v polovině startovního pole. Po závodě následovalo slavnostní zahájení.

Výsledky:

13.8. – neděle

V neděli následovalo finále sprintu. Centrum a doběh byly v parku, kde bylo vše kromě pěšinek malováno jako privát. Na základě výsledků z kvalifikace byli závodníci rozděleni do podkategorií A a B a případně i C. Běhalo se v centru Košic (náměstí, uličky, průchody, vnitrobloky), takže se na trati pohybovalo více „nezávodníků“ než při kvalifikaci. To mi trochu zkomplikovalo závod – když jsem vběhla na náměstí, málem jsem se srazila s chodci, což mě trochu rozhodilo a hned jsem zaběhla do špatného průchodu. Velmi se dařilo Járovi, který skončil na pěkném 6. místě.

Výsledky:

14.8. – pondělí

V pondělí nás čekal volný den. Respektive modelový trénink pro lesní závody. Já s Bělochama jsme vyrazili na Spiššský hrad a ledovou jeskyni nedaleko hradu. Cestou zpátky jsme se zastavili na tréninku. V lese už nebylo tolik závodníků, ale o to více cestiček. Z tréninku jsme odcházeli s poznatkem, že mělké prohlubně jsou úplně placaté a kupky člověk taky snadno přehlédne. A také to, že u vývratů byly zakreslovány směry kmenů (dvě zelené čárky), resp. korun, aby bylo možné poznat, zda se dá překonat či ne.

15.8. – úterý

Třetím závodem byla lesní kvalifikace. Tedy závod, ze kterého se rozřazovalo do finále middlu i klasiky. Běhalo se kousek na sever od Košic u obce Budimír. Naše výprava se rozrostla o Toma s Pavlou. Shromaždiště bylo na louce, ale většina závodníků se před teplem ukryla do lesa. Závod se nám příliš nevydařil. Já jsem se nějak nemohla srovnat s mapařovým viděním terénu a také s měřítkem – přebíhala jsem. Ani jednu kontrolu jsem nešla dobře. V cíli jsem pak byla mile překvapená výsledkem, ostatní bloudily taky a často víc než já – takže sice nespokojenost s výkonem, ale výsledek stačil na A finále. Ostatní si vyběhli B- finále.

Výsledky:

16.8. – středa

Následovalo finále na krátké trati. Shromaždiště bylo nedaleko Prešova. Běhalo se v nikdy nezmapovaném prostoru na mapě Sigord. Na start to měli všichni daleko – 1400 až 1550 metrů. Terén byl moc pěkný a náročný. Erozní rýhy, bažinky, hustníky a světlinky... Po kvalifikační zkušenosti jsem se trochu bála, jak se s tím poperu a tak jsem šla pomalu a opatrně. Nakonec se mi mapa četla lépe a tak jsem mohla i trochu víc běžet, takže jsem si časově polepšila a udržela finále A i na klasiku. Také ostatním se dařilo lépe – Jára si díky sedmému místu vyběhl účast v A finále klasiky.

Výsledky:

17.8. – čtvrtek

Ve čtvrtek byl druhý volný den, respektive trénink na klasiku v závrtech. Jelo se do Silice. Byl to jediný den, kdy pršelo. My jsme stihli dotrénovat těsně předtím, než přišla bouřka. V rámci tréninku jsme navštívili silickou „lednici“ – jeskyni, kde je stále zima a v předchozích letech se zde i v létě držel led. Potom jsme vyrazili ještě do Dombasecké krasové jeskyně. Trénink nám potvrdil náš předpoklad, že když jsou vrstevnice na druhou stranu, tak se tvary a hloubka v terénu hůře určují.

18.8. – pátek

WMOC bylo zakončeno závodem na klasické trati. To proběhlo na Silické planině, tedy v závrtovém terénu. Prostor je to nádherný, ale těžký. Část závodu byla v lese, část na otevřených i zarostlých loukách (to bylo ještě těžší). Mapa byla Brázda. Největší šok pro mě byla velikost mapy – rozměr cca 50x40 cm se nedal pořádně složit do něčeho s čím se dám běžet 😊 Terén velmi připomínal jarní závody ve Slovinsku, tak jsem šla raději opatrně. Na jedné kontrole jsem směr trochu neuhlídala, ale celkem včas jsem chybu objevila, takže jsem si nezaběhla tolik. Běželo se mi celkem dobře a ve výsledkách jsem se posunula o kousek výš. Někteří si s nástrahami trati neporadili a když se našli, usoudili, že je lepší jít rovnou do cíle. Po vyhlášení výsledků proběhlo ještě slavnostní zakončení, ale toho jsme se s Bělochama již neúčastnili – vyrazili jsme na cestu domů.

Výsledky:

Celkově to byl podařený týden a opět se mi potvrdilo, že klasika je klasika a sprinty mi moc nepůjdou. Mapy ze všech závodů je možno si prohlédnout na liveloxu

BOHEMIA 2023

Hrozné pomyšlení – letošní Bohemie byla tuším už šestnáctá, které jsem se zúčastnil.
A určitě byl letošní ročník jedním z nejvydařenějších, ne-li vůbec nejlepším, na které si vzpomínám. Boráci si prošli krizovými roky, kdy část orienťácké veřejnosti na největší české závody zanevřela, to všechno už je ale pryč, a tomu, co dokázali pořadatelé, se dá máloco vytknout. Přispěla k tomu třeba jediná aréna pro všech 5 etap, byť docházení k etapám do vzdálených prostorů se mnohým zdámo přes čáru. To, v čem ale nikdo Bohemii nemůže konkurovat, jsou doprovodné akce. Už moc podniků v cizině neobjíždím a třeba jsem objevil Ameriku, ale že společně s výsledky etap se zveřejňovaly i výsledky Labyrintu apod., mi případá úžasné. O „maličkostech“ jakými bylo třeba gratis pohoštění všech závodníků v aréně sladkostmi, které pořadatelé napekli, ani nemluvě.
Terén byl pro některé z nás až notoricky známý, ale vůbec to nevadilo. A – ruku na srdce – to, že někde pobíháme při BORcupech, nám většinou bylo třeba v případě sprintu u Lasvic houby platné. Z Doks nás letos moc neběhalo. Na celý seriál se přihlásilo jen 9 lidí, další 4 jsme absolvovali jen některé etapy.
Výsledky? No … taková letošní klasika. Určitě si zaslouží pochválit Kačka s Rózou, škoda, že každou potkal jeden nezdar v podobě nevydařené etapy. Ale dobrý – Kačka 10. v D21A a Rose 8. v D21B. Ta byla dokonce dvakrát třetí v úvodních etapách.
Dost dobře běhal Matouš v elitě. Jako jeden z mála Čechů konkuroval seveřanům, i on si sice vybral slabší den v lesním sprintu, ale vše si vynahradil o den později. Doběhl druhý za Tomášem Křivdou před Danem Vandasem a i před „pouze tréninkově“ běžícím Kasperem H. Fosserem. I během závěrečné etapy to dlouho vypadalo na skvělý výsledek, bohužel pochroumané koleno znamenalo konec a Matouš nedokončil. V celkových výsledcích mezi diskvalifikovanými najdeme i Kubu Bílého, který nepohlídal kód v E3.
Venca v H21C tak byl jediným dokským chlapem, který dokončil kompletní program.
Honza v H18A první dvě etapy vynechal, třetí se totálně nepovedla, čtvrtou jen obešel a do páté podle výsledků ani nenastoupil.
O veteránech jak známo píšu nerad. Přesto bych pochválil Járu za to, že ve své H60A byl ve špičce jediným českým zástupcem, celkově byl třetí, vyhrál dvě etapy, což je bezva. Petra se bila v o deset let mladší kategorii než kam patří a 9. místo v D45A je taky fajn. Béčkové vetoše netřeba zmiňovat, jen bych apeloval na Jitku, aby příště konečně využila možnost přihlásit se jen na E1 – E4, když její neúčast v E5 je již dlouholetou tradicí.
Běloch s Lenkou přijeli na E4 a E5 a běželi F5ky

Takže bilančně (jak to tu pod články bývá):

E1 - E4: T. Novák, P. Nováková
E4 - E5: P. Bílý, L. Johnová

Swiss O week 2023 Flims

Opět po dvou letech se naše dvoučlenná Bělošská výprava vydala švýcarský Swiss O week (SOW). Tentokrát byl hostitelským městem Flims, který nám je již známý z SOW v roce 2011. Jako vždy byla na této akci hojná účast – přihlášeno bylo asi 4000 závodníků, z toho cca 250 Čechů. Tedy o soupeře známé i neznámé nebyla nouze.
  Po cestovním a aklimatizačně-prezentačním-tréninkovém dni nás čekala první etapa – les hned vedle Flimsu, jeden z nejstarších orienťáckých terénů ve Švýcarsku. Pořadatelé slibovali tratě „které nikdo bez chyby nepůjde“ A měli pravdu – změť kupek, malých srázků a údolíček trápila všechny závodníky, včetně nás, i přes to, že jsme poctivě absolvovali tréninkovou mapku s podobným terénem. Naštěstí bylo v terénu hodně cest, závodníků a v mém případě i umělý potok, který mne zachránil při mém bloudění. Výhodou bylo, že chybovali všichni, takže výsledek nebyl tak hrozný. Po závodech SOW jsme ještě zůstali na poslední závod WOC – štafety, které měli arénu společně s námi. Naši muži zde skončili 6tí a ženy byly 5té.
  Etapa 2 již byla velmi švýcarská. Vyjelo se lanovkou nad úroveň lesa a běželo se na alpských loukách s krásnými výhledy a pekelným převýšením (500 m u mé trati HAL). I když se mi naše trať zase tolik nelíbila (250 m stoupání po černé sjezdovce), tak terén byl nádherný a připravil nás na další dny.
  Třetí etapa měla být přímo pod ledovcem na konečné stanici lanovky, v nadmořské výšce skoro 3000 m. Bohužel pro nás měli pořadatelé problémy s lanovkou a spolu s blížící se bouřkou je tyto okolnosti donutili etapu v půlce zrušit. My jsme byli jedni z prvních, kteří se do lanovky nedostali. To, že jsme přišli o nejhezčí etapu nás dost mrzelo, ale večer, jak do kempu doráželi ti, kteří ji stihli, tak jsme nakonec za to začínali být rádi. Spoustu z těch, kteří běželi, totiž na trati, nebo cestou na nerozbitou lanovku zastihlo krupobití a bouřka následně shodila stromy na dráty lanovky. Někteří se tak dostali do kempu až v 8 večer.
  Odpočinkový den jsme strávili výletem s koupáním a pak jsme připravení na etapu 4 vyjeli znovu do hor na klasickou trať. Závodilo se opět na alpské pastvině, protkané několika potoky, které se místy zařezávaly několik metrů hluboko pod úroveň terénu. To na trati tvořilo základ několika voleb postupů, neboť tato místa prostě nešla (a nesměla se) překonat.
  Na pátou etapu bylo hlášeno špatné počasí a tak pořadatelé posunuli starty o jednu hodinu dříve. Krátce před mým stratem padla mlha, zvedl se silný vítr a začal padat déšť, místy s kroupami. I přes to se mi na trati, plné drobných vrstevnicových tvarů dařilo i když do cíle jsem doběhl celý promrzlý. O to hůře jsem nesl, když jsem se dozvěděl, že pořadatelé etapu opět ruší, i když se počasí začínalo dokonce lepšit! To kvůli další bouřce, která se nakonec celému údolí vyhnula. Táta tak neběžel ani jednu ze dvou nejhezčích etap, když mu zavřeli startovní koridor 2 minuty před startem.
  Poslední etapa byla opět u Flimsu, těšili jsme se, že si zaběhneme v terénu štafet WOC, ale nakonec byly nejzajímavější části v zakázaném prostoru a na nás zbyly jen drobky méně zajímavých terénů. Tak jsme alespoň po etapě dali koupačku v nádherném jezeře Caumasee a jeli jsme domů.
  Letošní SOW byl pro mne trochu zklamáním. Špatné počasí, chyby pořadatelů a někdy i trochu nudné tratě ve mně nezanechaly nejlepší dojem. Uvidíme, s jakými terény vyrukují v roce 2026 v oblasti Švýcarsko-itasko-francouzského trojzemí.

5DaysMTBO

Již před dvěma lety se měly uskutečnit v rámci doprovodné akce MS v orientačním běhu se střediskem v Doksech, ale covidová opatření ještě nebyla natolik příznivá, a tak se plzeňští organizátoři rozhodli o odložení. Ne nadarmo se říká "kdo si počká, ten se dočká" a tak se letošní 10. ročník tradičních vícedenních MTBO závodů mohl pochlubit více než 800 závodníky z 22 zemí světa. Účast, včetně většiny reprezentačních týmů světových špiček, byla úzce spojena s nadcházejícím MS v MTBO, které bude poslední srpnový týden hostit Jičín. Prodloužený víkend v Doksech tak bylo možno pojmout jak zážitkově a prázdninově, tak nominačně a tréninkově.
  Úlohu celkového zázemí a centra pro etapy E1+E4+E5 zastal areál Poslova Mlýna, přičemž na E2+E3 byl třeba přesun do nedaleké Vrchbělé, respektive Bělé pod Bezdězem. Každý den byl na programu jiný typ trati (konkrétně v tomto pořadí): middle - sprint - hromadný start - long - semi-free order.
  Suché a horké letní počasí doprovázelo všechny závody a z našeho typického terénu dalo vyniknout především písečným úsekům, které vydatně potrápily většinu závodníků. Z kopců jsme se dostali kromě Slatinných vrchů i na úpatí Bezzubu, ale převážně byly tratě rychlé s pestrými volbami postupů.
  Nezajet si v podstatě domácí závody by byla velká škoda, nicméně teoretická výhoda znalosti terénu byla uplatnitelná pouze v docházkové vzdálenosti od města a zbylá většina byla rovnocenná pro všechny závodníky. Plzeňští organizátoři postavili velmi pěkné a náročné tratě, využili naše rozlehlé a mnoha cestami/pěšinami protkané lesy v celem rozsahu. V Podbezdězí se jezdilo v prostoru mezi Sucholeskou cestou a silnicemi Kuřivody-Bělá-Obora. V rámci sprintu byl vtipně využit areál Vrchbělé a hromadný závod se jel v rovině kolem kopce Radechov.
  Za náš klub jsme se zúčastnili 4. Ondra a Honzík Kmínkovi premiérově vyzkoušeli toto odvětví orienťáku a zajeli si E1-3 v kategorii OpenS, kde vše zvládli bez disknutí a nabrali mnoho nových zkušeností s novými disciplínami. Vítek Koštejn zajel E1 (14.) - E2 (22.) - E4 (24.) - E5 (12.) v kategorii M21 v konkurenci cca 45 závodníků. Moje výsledky v kategorii W21 v konkurenci cca 35 závodnic: E1 (20.) - E2 (20.) - E3 (21.) - E4 (24.) - E5 (15.) - po všech pěti dnech 13.
  Celkově hodnotím jako super zážitek, pět různých závodů v pěti dnech bylo fyzicky velmi intenzivních, mapové chyby mě mrzí především v prvních dvou závodech, kde mi trvalo sladit myšlenky s plynulostí jízdy, ale po skončeném zkouškovém vlastně co víc si přát.

Veterániáda na Ještědu a v Podještědí

Veterániáda na Ještědu a v Podještědí Letošní veterániáda se konala v co do vzdálenosti příznivé lokalitě, na start si tak našla cestu i hrstka závodníků OK Doksy. Všechny tři závody, tedy páteční sprint, sobotní klasika i nedělní krátká, byly zároveň oblastním žebříčkem, bohužel naše mládež měla po obdržení vysvědčení už asi prázdninový režim a účast tak byla bídná. Sprint se konal v Liberci, běželo se na mapě Liebiegovo městečko 2023. Prostor závodu vzbuzoval obavy, nakonec ale nebyl závod nijak přehnaně náročný. Někteří jsme se nechali nachytat mimoúrovňovým křížením, tato past dokázala naložit hodně vteřin a tak jeden postup často významně zamíchal pořadím.

Lesní disciplíny měly centrum pod sjezdovkou Kitzbíl ve Světlé pod Ještědem a odehrávaly se ve svazích Ještědského hřebenu. Za výšlap z parkoviště na shromaždiště jsme byli odměněni nádhernými výhledy, za úsilí v závodě pak krásným sportovním zážitkem a ti úspěšnější i porcí bodů do žebříčku. Sobotní long na mapě Kamenná vrata dokonale prověřil fyzičku a mně osobně připomněl, že i v případě celkem povedeného závodu, špička startovního pole je pořádně daleko.

V neděli jsme si opět vyšlápli z parkoviště (520 m.n.m.) na shromaždiště a následně pokračovali na start, který byl tentokrát v 865 m.n.m. Závod tak byl převážně z kopce, ale stavitel se snažil mezi prudké seběhy občas zařadit i traverz a škrábání do vrchu, takže zdatní atleti měli opět mnoho příležitostí nadělit mi pěknou porci minut. Suma sumárum, jednalo se o parádní víkend vyplněný přeskakováním a prodíráním, šplháním, klopýtáním a občas i běháním, který nám přinesl i pár medailí zásluhou Járy Hradeckého, Matouše Fürsta a Honzíka Kmínka.

Rozlučkový trénink

Ve čtvrtek 29.6.2023 proběhl poslední předprázdninový a rozlučkový trénink. První část byla v lese, kde si Tonda připravil mapový trénink s tajenkou. Děti měly oběhnout trať, na každé kontrole bylo kromě čísla i písmeno, které si musely buď zapamatovat či napsat a poté z všech písmen vyluštit tajenku. Děti běhaly po dvojicích, kdy starší stínoval mladšího. První do cíle přiběhl Ondra Kmínek s Mončou Markvartovou, doběhli nejen první ale také první tajenku vyluštili. Tou tajenkou byla ZMRZLINA.

Tajenka dětem napověděla, co se bude dít dál. Z místa tréninku jsme se přesunuli do nedalekého Poslova mlýna. Tam děti dostaly zmrzlinu, respektive si mohly vybrat z nabízených nanuků. Po občerstvení proběhlo “vyhlášení”. Tímto aktem jsme chtěli odměnit a dále pak motivovat ty děti, které pravidelně chodily nejen na tréninky ale i na závody, kdy kritériem nebyly úspěchy na závodech, ale hlavně docházka a aktivita na tréninku. Nakonec si děti mohly zaskákat na obří polštářové trampolíně.

Drobnými cenami s orienťáckou tématikou byly odměněny tyto děti:

Dívky:

1. Amálka Krausová
2. Šárka Maršíková
3. Monika Markvartová

Chlapci:

1. Jakub Stránský
2. Michal Markvart
3. Láďa Maršík
   

Mistrovství republiky na klasické trati – Neslovice

O víkendu 10.6. - 11.6. 2023 proběhlo Mistrovství republiky na klasické trati. Závody pořádaly kluby z Brna a Rosic se zázemím u Neslovic, na svažité louce s výhledem na jadernou elektrárnu Dukovany. Zázemí vynikající, již tradičně velmi aktivní místní hasiči, kteří zajišťovali občerstvení pro cca 800 účastníků. Z Doks se účastnilo jen pár jedinců – 3 mladí, běhající mistrovské kategorie, a 2 veteránky, které si vyběhly svá práva startu svou aktivitou na závodech. Hned na začátku nás překvapila informace, že místo pro klubový stan bylo potřeba dopředu rezervovat, což je dáno nejspíše tím, že informace na ORISu nečteme nijak důsledně. Naštěstí ani chrastavský oddíl nebyl početný a ten, na rozdíl do nás, své místo rezervováno měl, tak nás do svého stanu přijal. Přidali se i závodníci Tatranu Jablonec nad Nisou, takže jsme vytvořili komunitu Ještědské oblasti.
  V sobotu se běžela kvalifikace, každá kategorie rozdělena do 3-4 rozběhů a z každého rozběhu se dle výsledků závodníci kvalifikovali do finále. Cílem a snem většiny ze závodníků je kvalifikace do A finále, což se z našich závodníků podařilo jen Honzovi Dolejšímu. Markétka a Matouš byli vyřazeni zdravotními komplikacemi, takže ani nedělní finále neběželi, a já s Lenkou J. jsme to přežily, a to byl náš cíl.   Nedělní finálové běhy začínaly již od 9.00, kdy startovaly finále C, postupně se přidávaly finále B jednotlivých kategorií a nakonec vše vrcholilo finálem A. My béčka (jiné kromě finále A v kategorii D21 nebylo) jsme startovali krátce po deváté hodině. Ani jsme nepočítaly s finálem B, trochu jsme chtěly minimálně finále C či D, kde byla délka trati okolo 6 km a přijatelné převýšení, ale malá účast závodnic vedla k tomu, že jsme byly nuceny běžet finále B, kde byla trať přes 7 km a převýšení téměř 400 m.n.m. No nevzdaly jsme to a myslím, že se i dařilo. Honza startoval do svého finále A krátce před dvanáctou hodinou, na trati byl něco přes 60 minut, ale ostatní byli rychlejší. Nicméně cíl – tedy finále A a tím zajištěna licence A na příští rok, byl splněn.
  Lesy v okolí Ivančic jsou úplně jiné než u nás, víceméně listnaté, dubové, se spoustou pasek s velmi vysokou trávou a spoustou podrostu, který nám svazoval nohy. Taky musím konstatovat, že celkově byla atmosféra závodů unylá. Je velká škoda, že se oddělili veteráni, s nimi je fandění a prožívání závodu vřelejší a intenzivnější.

Ještědský žebříček a Mistrovství oblasti štafet

V neděli 4.6.2023 se konaly další závody Ještědského žebříčku, tentokrát u Jestřebí. Závody pořádala Jiskra Nový Bor a protože to nebylo daleko, pojali jsme to s dětmi jako “povinnost”. Početná výprava dokských dětí se zúčastnila nejen dopolední krátké trati, ale i odpoledních štafet. Někteří se ale pro nemoc bohužel účastnit nemohli. Počasí nám přálo, nebe bez mráčku a teplo spolu s dobrým zázemím shromaždiště vytvářelo ideální podmínky pro závod. Jak jsem již zmiňovala, dopoledne byla krátká trať, kterou postavil Matouš Karvánek na mapě Pruský kámen. Všichni naši malí závodníci se vydali do lesa sami, bez doprovodu, ale zatím ještě s pomocí fáborků. Všichni se vrátili víceméně bez zranění, jen vlastní nepozorností jsou však bohužel někteří DISK.

V odpoledních hodinách se pak běželi štafety jako přebor štafet Ještědské oblasti. Zde jsme měli nominováno několik štafet v různých kategoriích, včetně nově zavedených dětských, fáborkových kategorií, aby si i ti nejmenší vyzkoušeli, jak se štafety běhají. I odpoledne se běhalo na mapě Pruský kámen, stavitelem byl tentokrát Petr Karvánek.

Ještědský žebříček 2023 – Okna

V sobotu 6.5.2023 pořádal náš oddíl dva závody Ještědského žebříčku. Připravili jsme pro závodníky (nejenom) naší oblasti dvě krátké tratě v terénech, kde vloni probíhaly Sandstones.
  Zázemí pro shromaždiště poskytla základní škola v Oknech. Na zahradě školy bylo dost místa pro více jak 700 závodníků, pro catering, krásné zázemí měla i školka a dětský závod. Všechny děti byly nadšené z prolézaček, tunelů, pískoviště, doskočiště...
  Dopolední závod postavil Vítek Koštejn na mapě Suť /západ/. Trochu složitější úkol byl pro stavitele udělat zajímavý závod v místech, které orientačně moc zajímavé nejsou, což bylo hlavně blízko startu i cíle. Bylo to dané tím, že jsme nechtěli, aby vzdálenost na start byla velká, aby závod byl připraven hlavně pro děti. Nakonec to všechno dobře dopadlo a do skal se dostaly všechny kategorie. Odpoledne byl stavitelem Jakub Bílý, stavěl na mapě Židovský vrch. I tady měly všechny kategorie cestu přes skály což dělalo závod atraktivním. Podle slovních ohlasů z cíle byly oba závody povedené a závodníci spokojení.
  Jedinou slabinou byl (opět) catering. Svojí nekoordinovanou prací vedl k tomu, že fronta byla na desítky minut až hodinu, což spoustu závodníků odradilo. Většina pořadatelů ze stejného důvodu ani svou porci jídla nevyzvedla, což mne velmi mrzí, protože dobrovolníků z řad rodičů našich dětí bylo hodně. Třeba se už konečně příště poučíme.
  Chtěli bychom moc poděkovat nejen Základní škole Okna, ale i obci Okna, bez jejichž souhlasu a bez jejich podpory by náš závod nemohl proběhnout. Také všem rodičům patří můj dík. Všem maminkám, že nám upekly takovou spoustu moc dobrých buchet a koláčů, které jsme prodali, ale i tatínkům, které se podíleli na parkování, které je vždy velkým oříškem.

Tak příští rok na SANDSTONES !!

SAXBO - celkem povedená klasika v Německu

Do třetice všeho zlého. Tohle místo mi fakt nějak nesedí, navíc uprostřed nepříjemné virózy, prostě jsem jel v neděli do Jonsdorfu s těmi nejhoršími očekáváními. Vše ještě umocnila objížďka Břehyně, díky čemuž jsme dorazili na parkoviště tak akorát, abych svižným tempem stihl svůj start. I proto byl začátek z mé strany trochu nekoncentrovaný, další fáze závodu už ale nepřinesly žádné komplikace a tak se letos můj vztah k Jonsdorfu o něco normalizoval. Tratě byly poměrně fyzicky náročné, mapově to až tak obtížné nebylo, pouze v závěru mohlo někoho nachytat skalní město. A pár sil mi zbylo i na následující HDR, takže jsem Štěpu ani moc nezdržoval. Parádní výkon předvedli hlavně chlapi v H21L, Matouš si precizním výkonem doběhl pro 2. místo a Kuba byl v cíli 11. Obstojně si ale vedly i ženy v D21L. Z dětí se do desítky prosadil náš Honza a ve veteránech Tom a Běloch st.

1. bodíky ze štafet

  První závody českého poháru štafet si letos vzal na triko klub OK Kamenice. Štafety byly navíc doplněné sprintem v Říčanech. Náš klub vypravil hned 5 štafet: žákovské H14 a HD12, dospělácké H21 a D21 (i když ta byla trochu vyspravená veteránkami), a veteránskou H105.
  V sobotu na nás čekala mrňavá mapa s tratí nakroucenou všude kde se dalo. (Alespoň pro moje H21) a nádherné slunečné počasí. Závod byl sice kratší, ale zato dost do kopce. Naše štafeta začala výborným výkonem Matouše, který předával na 18. místě. A i když jsme s Vítkem pár míst ztratili, nakonec z toho bylo krásné 23. místo. Ostatní štafety se poprali se svojí konkurencí celkem dobře. Jediní, komu se nedařilo byli naši kluci z H14, kteří skončili disk.
  Odpoledne nás čekal sprint žebříčku A v Říčanech. I přes menší pořadatelké boty, kde někteří nemohli najít start a jiní karanténu, jsme nakonec všichni odstartovali. Stavitel tratí nás prohnal vším možným: sídliště, vilové čtvrti, fotbalové hřiště, historické centrum i náměstí, chyběl snad už jen park. Bohužel nemohu říci, že by se mi závod podařil, když jsem se nechal nachytat na plotech a oběhl si zbytečně fotbalové hřiště. Ale jiným se dařilo více. Bílý Petr v H55C skončil na 6. místě a Honza Kmínek ml. na 7. místě v H12C.
  Při nedělních štafetách jsme neustále pozorovali nebe, zda nakonec začne pršet, nebo ne. Nakonec přišlo pár malých přeháněk, ale ty byly skoro vítaným osvěžením na trati. Trať byla tentokrát delší, ale rovinatější, běželo se tedy ve velmi intenzivním tempu. Dalším překvapením byl extrémně dlouhý pytlík, který vydal za třetinu trati. Tedy žádné doběhnu na diváckou a pak už to nějak dotáhnu... Výsledky se velmi podobaly sobotnímu závodu, naši štafetu opět skvěle rozběhl Matouš a já s Vítkem jsme se snažili udržet co šlo. A i když již byla znát únava z předchozích závodů, celkem se nám to dařilo. Nakonec jsme skončili 24., drobným úspěchem bylo, že mě na mém úseku nedoběhl Miloš Nykodým, což připisuji spíše velkému náskoku, než svému výkonu.
  Myslím, že jsme si všichni dobře zaběhali a naše štafeta navíc vybojovala dobré body do žebříčku štafet. Asi poprvé tento rok bylo na závodech pěkné počasí, tak snad po dobu jarní sezóny vydrží.

Velikonoční soustředění OK Doksy

  O Velikonočním víkendu pořádal oddíl OK Doksy soustředění. Tentokrát bylo zaměřeno hlavně na ty nejmenší děti, které s mapou začínají a kterých máme v oddíle dost. Také jsme chtěli, aby se děti více skamarádili, přeci jenom s kamarádem je na závodech větší legrace. Ne každý na naše soustředění z různých důvodů mohl, přesto se nám sešla bezva parta 9 dětí, které si, věřím, soustředění náležitě se vším všudy užili.
  Sraz byl ve čtvrtek odpoledne na místě ubytování, tím byl Pension Ráj nedaleko Holan. Bezvadné zázemí a možnost setkávání ve společenské místnosti nám vytvořili pro naše potřeby dobré podmínky. Ještě před soustředěním si Tonda připravil mapu okolí, abychom na trénink nemuseli někam daleko. Prvním tréninkem po ubytování byly sprintové štafety v okolí pensionu. Ve dvou skupinách soutěžily dvoučlenné štafety nejprve v rámci skupiny a poté mezi sebou. Večer po setmění byl další trénink, tentokrát noční orientační běh. Do nočního lesa se děti vydaly buď po dvojici s dospělým, nebo ve skupině. Nikdo zatím nemá odvahu se vydat do lesa sám.
  V pátek jsme vyrazili na etapové závody-Velikonoce ve skalách, které oddíl Kotlářky Praha pořádal opět na Kozlech. Soustředění jsme měli vymyšleno tak, že dopoledne se jezdilo na závody a odpoledne byly tréninky nebo aktivity na chalupě. Začínající děti běžely kategorii HDR - dospělí s dětmi. Každé mělo svůj doprovod, který mu v lese pomáhal. První etapa se běžela na mapě Kozelská rokle, kde po deštivém předjaří byla spousta nezakreslených potoků a ty některé z nás (mě) hodně zmátly. I přes tyto a jiné peripetie (ztracený čip) doběhli všichni v pořádku. Odpoledne následoval trénink zaměřený na udržení směru v mapě a azimut. Těžké věci pro ty naše prvňáčky, ale všechno zvládli.
  V sobotu byla organizace závodů náročnější, ze shromaždiště se jelo autobusy a pak ještě pěšky na start, což bylo náročné na načasování, ale nikdo nezmeškal. Druhá etapa se běžela na mapě Pavlínino údolí, v těsné blízkosti Pekla a Karby. Z cíle se jelo také autobusem zpět, což vedlo k tomu, že jsme se vrátili poměrně pozdě na ubytování, a tak jsme na plánovaný trénink do Borku nešli a nechali si ho “na jindy”. Odpolední aktivity ale i tak byly bohaté. Nejprve jsme stříleli lukem na terč, kde jednoznačně nejlepší byla Šárka Maršíková. Jako zkušená skautka nám všech ukázala, jak se to dělá. Po střelbě následoval výlet přes mokřady a bahno na Holanský vodopád a kamenný most z pohádky Nesmrtelná teta. Ale to stále ještě nebyl konec aktivitám, po večeři proběhl nácvik a ukázka resuscitace. K dispozici byla i cvičná panna - “Andula”. Děti si mohli vyzkoušet nepřímou srdeční masáž a moc se jim to líbilo. Večer zakončil nejprve dětský AZ kvíz a v nočních hodinách i jeho varianta pro dospělé. Určitě si dokážete představit ty nervy a hlavně legraci po celou dobu soutěže.
  V neděli jsme vyrazili na shromaždiště již sbalení. Na poslední etapu přijeli podpořit děti jejich rodiče, podívat se, jak orientační běh vypadá, a jak se nám vede. Bonusem pro to byl doběh do cíle přímo na shromaždišti, kde si mohli rodiče i děti vyfotit v akci. Všechny děti pak své rodiče provedly po shromaždišti, ukázaly, kde je dobrém jídlo, dobrá káva apod. Po doběhu závodů se pak vydaly s rodiči domů, doufáme, že řádně unavené a dostatečně špinavé.
  Za trenéry hodnotíme soustředění velmi pozitivně. Díky skvělému zázemí Pensionu Ráj a díky mnoha pomocníkům, bez kterých by to bylo mnohem těžší. Jmenovitě Dominice Stránské a jejímu příteli Romanovi, kteří se starali o řádné rozcvičení a hry, a pak zajišťovali doprovod na závodech, a také Klárce Merglové, která také s dětmi pomáhala a zajišťovala doprovod na závodech. Děkujeme rodičům, hlavně maminkám, které nás vybavily mnoha dobrotami, děkujeme Daně Stránské za drobné dary, které jsme mohli jako ocenění dát dětem.

  A nakonec já osobně děkuji Tondovi, který si vše velmi dobře připravil, od zmapování prostoru, po tvorbu tréninků. Zatím nevyužitý Vítkem připravený trénink na Borku využijeme v nejbližší době na tréninku.

Růžový víkend

  Koupaliště Nový Svět u obce Růžová se o víkendu stalo centrem 1. a 2. závodu Ještědského žebříčku. Meteorologové slibovali hodně vody a svůj slib i dodrželi. A kde je voda, tam je i bláto, v sobotu se tak desítka Doksáků z řádu brodivých pustila do zdolávání klasiky. A Tito si na tratích postavených na mapě Pod Růžákem nevedli vůbec špatně, takže byla i medailová umístění. Honzíci Dolejší a Kmínek ve svých kategoriích vybojovali zlato resp. bronz.

  Ze stejného místa vyrážela v neděli ještě početnější skupina našich závodníků na krátkou trať na mapě Nad Vřesovkou. Přes noc trochu přituhlo, ale ne zase tolik, aby bláto zmrzlo. Přesto jsme se vraceli z lesa notně prokřehlí. Delší tratě tentokrát trošku nahlédly i do pískovcových skal, dařilo se Tomovi Novákovi, který doběhl druhý.

Jarní skály a Jarní pohár, aneb OB sezona začala

  V sobotu 11.3.2023 proběhly první závody této sezony. Jako obvykle to byly Jarní skály, které tradičně pořádá SOK Turnov v okolí hradu Kost. Ač názvem jarní byly to veskrze závody zimní. Poslední záchvěv zimy v údolích vedl k tomu, ž v noci na sobotu napadlo něco sněhu a přidal se i mráz. Několik odvážných jedinců klubu se nenechalo odradit a do lesa vyrazili. Jarní skály jsou klasickou tratí a tomu odpovídaly i délky. Elitní kategorie H21A měla trať 9,8 km s převýšením téměř 500 m. Téměř všichni si po návratu závody pochvalovali, ne vždy se běží ”naostro” v zimním lese.

  O týden později se konal v lesích u Bělče nad Orlicí Jarní pohár. Již pátek se běžel NOB, toho se však nikdo z nás neúčastnil. V sobotu se na trať vydali 4 naši závodníci. Tratě byly opět klasikou, terén v okolí Hradce a ani mapy nejsou nijak náročné, byly to trochu dostihy, po cestě rovně-vpravo-rovněvlevo.... V rámci tréninku jsem já a Lenka Johnová vyzkoušeli trať nejdelší, tedy D21 A, měla 10 km, ale převýšení minimální. Tak jasně mladé soupeřky byly téměř o polovinu rychlejší než my, ale nám se tam moc líbilo, nakonec jsme obě skončili v “elitní desítce” (což nebylo v počtu 11 závodnic nijak těžké).
  Odpoledne jsme obě vyrazili na prohlídku centra Hradce, navštívili moc dobrou jídelnu s indickou kuchyní a poté i velmi příjemnou kavárnu. Druhý den byly v plánu štafety, tam to bylo s naší účastí poněkud horší, protože nemoc závodníků vedla k tomu, že byla jediná štafeta DOK a ještě nekompletní. Losem určil trenér, která z nás vyběhne první. Já byla ta druhá, ale v rámci oddílového souboje jsem neběžela druhý úsek, ale až ten třetí, aby délky tratí byly stejné. Vedlo to k DISKu, ale ten se dal stejně předpokládat.

Lipica open 2023

Ač kalendářně stále zima, soutěže již klepou na dveře a formu je třeba vyladit. Před začátkem nové sezóny si tak pár Doksáků vyjelo za přece jen o něco teplejším počasím k Jadranu, do Slovinska. Pět náročných závodů v pěti dnech náležitě prověřilo stav fyzické kondice, krom toho došlo i na nějaké to hipokulturní a speleokulturní zpestření. První den, v sobotu, byla aréna umístěna přímo v Lipici v areálu hřebčína, a to v sousedství golfového hřiště, na nás však čekalo hřiště orienťácké zcela odlišného charakteru. Následovalo hledání závrtu mezi závrty, balvanu v kamenném poli a zmapované zídky mezi nezmapovanými zídkami. Přiznám bez mučení, že jsem do lesa vyběhl velmi naivně a tak vzaly už po prvním dni za své ambice na slušné celkové umístění. Nedělní long poblíž vesnice Dutovlje nabídl o něco průběžnější terény, občas se dala na postupu využít dokonce nějaká ta cesta nebo cestička. I tak byl ale běh dost náročný a přeskakováním kamenů síly rychle ubývaly. Před odpolední návštěvou Škocjanských jeskyní nás proto asi nejvíce zajímalo, kolik schodů a výškových metrů prohlídková trasa zahrnuje. Nakonec ale nebylo tak zle a prohlídku jsme si moc užili. Člověka chtě nechtě napadne, proč u nás děláme z nějaké Macochy a Punkvy takovou atrakci. Následující middle se odehrál nedaleko, tedy i terén byl podobný, jen zídek bylo o něco více. Na odpolední program jsme se tentokrát rozdělili. Zatímco my Kmínci jsme se vrátili ke Škocjanským jamám, abychom je obešli po naučné stezce na povrchu, ostatní absolvovali cestu k moři, kde ti nejodvážnější dokonce smočili tělo. Až do úterý nám přálo počasí. Centrem posledních dvou závodů byla loučka u obce Povir nedaleko Sežany, kde jsme bydleli. V úterý trochu sprchlo, naštěstí shromko bylo přímo u parkoviště a tak se převážně sedělo v autech. Na závěrečný long už opět svítilo sluníčko, po doběhu honem domů. Vlastně počkat, ještě vyhlášení :). Vzhledem k tomu, že jsme převážně startovali mezi posledními, nemuseli jsme moc čekat. Výsledky jsou zde: https://www.orienteeringonline.net/Results.aspx?CompetitionID=12687

Členské příspěvky a podpora členů

Zde jsou pravidla pro členské příspěvky a podporu členů oddílu pro rok 2023:
Členské příspěvky 2023.pdf
Pravidla pro podporu mládeže.pdf
Pravidla pro podporu všech členů.pdf

Měřený trénink na Enklávě

Nedělní dopoledne nám zpestřili trenéři měřeným tréninkem v terénech loňských Sandstones, který byl zacílený zejména na mládež, ale proběhnutí bylo připraveno i pro dospělce. A myslím, že trenéři museli být potěšeni účastí, projevil se absťák zimní - tělocvičnový. Tonda Synek se nám za to odvděčil fyzicky opravdu náročnými tratěmi, kterými nás ve druhé polovině doprovodil i drobný deštík. Nejmladší kategorie HD10 běžela 1,9 km s šesti kontrolami, nejlépe si vedl Kuba Stránský, který trať zvládl za slušných 20:48. Také výsledky ostatních dětí okolo půl hodiny však zaslouží pochvalu a naplňují nás lehkým optimismem směrem k nadcházející sezóně. V kategorii HD12 zvítězil Honza Kmínek ml., který trať dlouhou 3 km s devíti kontrolami dal v čase lehce přes půl hodinky. Startovku v nejméně obsazené kategorii HD14 doplnilo i několik dospělých z řad těch, kteří jsme se zalekli náročnosti "elitní" kategorie ALL. V pořadí redukovaném o přestárlé tak tuto kategorii vyhrál Ondra Kmínek, když poměrně dlouhých 4,7 km se 17 kontrolami stlačil bezpečně s pětiminutovou rezervou pod hodinu. Na kategorii ALL určenou dospělým, tzn. na 6,8 km s 19 kontrolami, si pak troufli pouze dva odvážlivci, z nichž úspěšnější byla Lenka Dolejší s časem 70:54.

Všechny výsledky: