MČR v rogainingu 2024 – Radvanice

V termínu Veteraniády ČR, která probíhala v Sosnové se běželo i MČR v rogainingu v Radvanicích. S Kubou jsme se rozhodli, řídíc se heslem „Zážitek nemusí být hezký, hlavně když je silný“, vyzkoušet tuto variantu OB. První dilema bylo, kterou kategorii. 24hodinovku jsem zavrhla rovnou, zbývala tedy 12-ti nebo 6-ti hodinovka. Vybrali jsme 12-ti hodinovku – skončit dřív můžeme vždycky 😊. Nakonec jsme i museli, protože Kuba potřeboval stihnout oslavu narozenin a spolužáci na něj čekali „jen“ do druhé hodiny ranní.
V sobotu ráno jsme vyrazili směr Adršpach. Prezentace byla do 10, ale start až ve 12 (čas mezitím se vyplňoval volbou strategie). Přijeli jsme až mírně po 10, ale dopředu jsme věděli, že to by neměl být problém. Odprezentovali, prohlásili, že jsme přijeli dobrovolně a že závodíme na vlastní nebezpečí. Vyzvedli mapy, nafasovali plomby na čipy (proužky, kterými se čip přidělá k zápěstí) a začali plánovat. Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, co zvládneme, zvolili jsme větší okruh (ubírat lze vždy). Do skal jsme se chtěli podívat až navečer, abychom se nemotali mezi turisty. Domluvili strategii, že do kopce chodíme, běháme z kopce či po rovině. Připravili jsme sváču a hlavně pití – počasí bylo velmi teplé a déšť se, dle předpovědi, neočekával a vyhlíželi start.
Ve 12 to celé vypuklo. Po hromadném startu 12 a 24hodinovek jsme se zvolna vydali na cestu. V protisměru jsme potkávali opozdilce, kteří start úplně nestihli. Naším směrem se vydali ještě asi tři dvojice, ale po 2 kontrole se i „tento“ vláček roztrhal. První kontroly jsme nacházeli celkem v pohodě a celkově se dobře běželo. Občas jsme potkali nějaké běžce-chodce, ale většinou jsme šli sami. Jedinou komplikací byl čip přidělaný na zápěstí v kombinaci s krabičkami se zámkem. K oražení kontroly byly potřeba opravdu čtyři ruce.
První čtyři hodiny celkem rychle utekly, v páté se začalo projevovat teplo. Šestá byla taková krizová – přechody přes louky byly na sluníčku vyčerpávající, v lese se moc zastavit a odpočinout nedalo – člověk okamžitě posloužil jako potrava pro ovády. Takže došlo k prvnímu přehodnocení trati a tempa – v podstatě jsme přešli do ostřejší chůze. S postupujícím odpolednem trochu ustupovala i teplota, tak se výlet stával snesitelnějším. O pobavení se nám cca po 8 hodinách postaral Běloch starší, když volal, kdeže jsou oficiální výsledky a divil se, že ještě „závodíme“.
Tak nějak postupně došlo ke změně strategie na „přežít, dojít k autu a být schopen to odřídit zpět“. Pomalu jsme se vzdali i kontrol ve skalách. Jednu kontrolu jsme na místě nedohledali (mysleli jsme si, že je to ještě dál) a když jsme zjistili, že to muselo být ono (jen asi někde víc schované), neměli jsme sílu se vrátit (tedy spíš já prohlásila, že zpátky už nejdu). Nakonec jsme usoudili, že nevyužijeme celý čas (hlavně s ohledem na to, že ještě pojedeme zpět do Ústí) a doklopýtali do cíle.
Dobré bylo, že čelovku jsme potřebovali až někdy po půl desáté večer, nejprve jen na mapování a pouze jednu kontrolu jsme hledali vyloženě potmě.
Po malém občerstvení a rychlém umytí jsme se vydali na cestu zpět. V Ústí Kuba tak akorát stihl spolužáky a já odjela domů.
Náš výsledek – druhé místo (o 120 bodů, ale s hodinovou rezervou) jsme se dozvěděli až druhý den, kdy už jsme si doma foukali bolavé nožičky a záda. Takže nakonec to nebyl tak hrozný výsledek (nenalezená kontrola by nám na vítězství nestačila) a naše strategie nebyla nejhorší.

Žebříček B Jáchymov a Veteraniáda 2024

  Dalšími v sérii jarních závodů byly závody v rámci Žebříčku B Čechy v Jáchymově. Pořádal klub z Ostrova nad Ohří a zázemí bylo u lomu Eduard, kde je aktuálně biatlonová aréna Karlovarského kraje. Já a Miloš jsme přijeli do oblasti již ve čtvrtek, v rámci našeho prodlouženého víkendu jsme nejprve pochodili či pojezdili na kole okolo Klínovce a potom jsme se účastnili žebříčkových závodů. Ostatní přijeli jako obvykle až v sobou na shromaždiště. Zázemí bylo fajn, jen podložka byla velmi nepříznivá pro stavění stanu, jak prohlásil Petr Bílý - do haldy kolík nezatlučeš. Vyzbrojeni cihlou jsme nakonec všechny kolíky zatloukli, ale po jejich vytažení v neděli byla vidět jejich zkáza. Terén byl dle pořadatelů hřbet s širokou vrcholovou částí, svahy i vrcholová část s velkou terénní členitostí – pozůstatky po středověké i novověké těžbě (jámy, kupy, svahové hřbítky, haldy, hlušiny); horský les s různou průběžností, místy jsou horské louky. Mě osobně tento terén v sobotu pěkně vytrestal, najít jámu mezi jámami mi dalo zabrat a 7 minut navíc. V neděli to bylo velmi podobné, jen převýšení nebylo tak velké. Závodů se účastnilo 10 dokských borců.

  Poslední červnový víkend patří již tradičně Veteraniádě, tedy Mistrovství ČR veteránů. Toto mistrovství se konalo opět v naší Ještědské oblasti, tentokrát ho pořádala Jiskra Nový Bor. Páteční program byl sprint, běžel se v pozdně odpoledních hodinách v České Lípě. Většina trati byla v areálu škol - jednak Základní školy Špičák v České Lípě a jednak v přilehlém učilišti, jen malá část pak byla v městském parku, v jehož blízkosti bylo i shromaždiště. Celý víkend bylo velké horko, tedy vlastně horko a dusno, totální inferno (slovy mládeže). Lesní disciplíny se pak běželi v sosnovských lesích, v písčitých vyprahlých lesích s množstvím pasek. Počasí, terén a délky tratí se spoustou veteránů hodně zamávalo někteří dokonce svůj závod (celkem i pochopitelně) vzdali. Petr Karvánek, věhlasný to stavitel, nás nešetřil. Přeběhy přes celou mapu jsou u něj pravidlem, nejmladší veteráni, ale i některé starší mužské kategorie, měli přeběh přes mapu i 2x.

Mistrovství JO na klasice – Brniště

  Počasí zprvu vypadalo letně, takže jsme se vybaveni pomůckami proti přímému slunci dostavili na shromaždiště natěšení na příjemný chládek v lese. Byla sobota 15. června a před námi mistrovství Ještědské oblasti na klasické trati. Pohled na radar nás přiměl trochu zalitovat, že jsme nevzali stan. Nakonec ale nebylo tak zle, těch pár kapek jsme přežili a teplota byla téměř ideální. Prostor závodu se překrýval s loňským middlem, takže jsem ráno koukal do mapy Skřivánek a vzpomínal. No, moc jsem toho nevykoukal. Na start se poprvé postavila Stellinka v D10L a společně s již zkušenější Adélkou, která ji doběhla, se zdárně s tratí vypořádaly. Podobně si vedli i oba Štěpánci, kdy ten mladší sice běžel HDR, ale bez rodiče, takže příště už se může bez obav hlásit do desítek s fáborky. A když jsme u těch premiér, musím zmínit i Lenku K., která si nevedla vůbec špatně mezi příchozími. Pódiové umístění zaznamenal Ondra v H14. Stavbě tratí bych vytkl snad jen umístění sběrky a cíle, kde vadilo nahromadění závodníků různých výkonností na úzké pěšině v kopci. Jinak to byla pěkná klasika s komplexními volbami, které mi upřímně zrovna dvakrát nejdou.

Žebříček B - Zdechovice

  První víkend v červnu proběhly další závody v žebříčku B, tentokrát ve Zdechovicích. Závody pořádal největší orienťácký klub v ČR-Lokomotiva Pardubice. Pořadatelé připravili nejprve sprint obci Chvaletice, běželo se v sobotu dopoledne za hrozného deště. Prakticky od rána a celou cestu nám intenzivně pršelo až do Chvaletic. Tam se mraky na chvíli trochu rozfoukaly, ale když jsme startovali my, veteráni, tak se déšť opět spustil. Nejprve běželi naši nejmladší borci –Tonda Šťastný, Daniel Dvořák a Kuba Stránský a teprve poté my. Tratě veteránů mapově moc těžké na první pohled nebyly, nicméně sídliště bytovek některé pěkně vytrestalo, kdo si to nepohlídal byl pak zklamaný. Děti, hlavně kategorie DH 10, měly trať naopak pěkně těžkou. Dlouhý postup na první kontrolou a pak kontrola téměř na kraji mapy..., Tonda to zvládnul, ale ztráta na vítěze nejmenší úplně nebyla.

  Pak déšť ustal a my se vydali do Zdechovic, kde bylo shromaždiště pro lesní disciplíny. Na louce s výhledem na chvaletickou elektrárnu a skládku jsme postavili klubový stan a chystali se na krátkou trať. Čekání jsme vyplnili opět výbornou kávou od Ivy Lošťákové, drobnými, velmi výhodnými nákupy u stánku s oblečením a OB potřebami (ty letní šaty jsme tam přece nemohli nechat). Pak hurá do lesa, někteří i ve velmi odpoledních hodinách, nejpozději startoval Tom Novák po půl šesté večer, ale nebe se rozjasnilo, mraky odešly a v lese bylo krásně vidět. Terén se spoustou vysoké trávy, ponechaných klád po těžbě nebyl pro kotníky úplně v pohodě. Krátce po závodě jsme téměř všichni vyrazili do Kolína. Tam bylo zajištěno ubytování a rezervován stůl v restauraci Bartolomějka. Točený Birrel, skvělá večeře klasické české kuchyně a poté na procházku do města. Naším cílem byl staré město a krásný, velký kostel (už vím, poučena, že ne katedrála, ale “jen” kostel). Večeře a prohlídka města nás, staré, prakticky vyčerpala, takže po návratu na ubytování jsme lehli a ihned spali. Jinak to bylo u mládeže, ta si pobyt vyloženě užívala.

  V neděli si pro nás pořadatel připravil klasickou trať. Délkou své tratě byl překvapen nejeden z nás, hlavně však borci z H12, kteří měli trať 4 km, takže v lese strávili pěkných 60 minut. Klasická trať se mi líbila moc, člověk hodně zvažoval, jestli jít přímo, kde v lese hodně vysoké trávy a místy klády, nebo obíhat a běžet “úhly”. Za mě byly úhly ideál, dalo se běžet a hezky to utíkalo. Oba lesní závody již proběhly v klidu a bez deště.

Medailové SAXBO

  O víkendu 25.5. - 26.5. 2024 proběhly další závody Ještědského žebříčku v rámci 32. Česko-Saských dnů orientačního běhu. Tyto závody pořádá tradičně oddíl Chrastavy a má velké renomé. Tentokrát bylo součástí i Mistrovství ještědské oblasti štafet. Chtěli jsme vyrazit v co největším počtu, když jde o přebor, ale někteří běžci tento závod vzdali. Takže nejen nejstarší veteráni, ale bohužel i hodně našich nejmladších závodníků nedorazila, což nás hodně mrzelo. Ale ti, co dorazili, podali úžasný výkon.

  Zázemí závodu bylo nedaleko Liberce, na louce u Machnína, na Bedřichovce. V dopoledních hodinách byla krátká trať, která nebyla náročná ani mapově, ani nijak zvláště fyzicky, nicméně i přesto jsem udělala školáckou chybu a běžela o 180 stupňů jinam, ach jo, stálo mě to 8 minut ztráty. Ostatní tak nechybovali, sice jsme neměli bednu, ale pěkná desítka z toho byla.

  V odpoledním programu byly štafety v již výše zmiňovaném Přeboru oblasti štafet. Zde jsme do boje vyslali 7 štafet, od nejmenších DH10L po veteránské a mixové štafety, jen v kategorii D21 jsme zástupce neměli, studijní povinnosti děvčat mají samozřejmě vždycky přednost. Velký obdiv zaslouží naše nejmladší štafeta, která ve složení Tonda Šťastný, Adélka Dvořáková a Láďa Maršík neohroženě vydala do lesa a všichni se v pořádku vrátili. Běžet druhý závod v jednom dni přeci jenom není nic jednoduchého. Ostatní štafety se rvaly jako lvi, některé úspěšně a medailově, některé měly k medaili hodně blízko, ale nepozornost běžců vedla k diskvalifikaci, což je velká škoda, protože všichni běželi moc dobře.

  Nedělní Saxbo proběhlo nedaleko Johnsdorfu na mapě Buková pod vedením žitavských klubů orientačního běhu. Na programu byla klasika a nebyla vůbec zadarmo. Dusno, kopce a hojný podrost vedly k tomu, že jsme se všichni dost zapotili. Ani terén bez podrostu nebyl vůbec jednoduchý, spousta kamenů rozesetých po stráni a v popisech samozřejmě střídá kámen sráz, takže místy mapově velmi náročné a to ani nemluvím o skalním hradu nad Johnsdorfem, kam nás stavitel jako obvykle opět nahnal. Z výsledků bych zdůraznila hlavně 3.místo Ondry Kmínka v kategorii H14. Tento víkend byl prostě pro OK Doksy úspěšný. Bude to pokračovat??

Sprint v Hořovicích a štafety na Bouchalce

  O víkendu 11.5. - 12.5. 2024 proběhl v rámci Žebříčku A sprint v Hořovicích, který pořádal oddíl Kotlářky Praha. Brzký start nás nutil vstát v sobotu velmi časně abychom vše stihli, protože parkování bylo od centra více jak 2 km a z centra do karantény to bylo také cca 1,5 km. Vše jsme naštěstí stihli. Na startu bylo více 1100 orientačních běžců, část v rámci žebříčku A, část jako součást veřejného závodu. Pro mě jako vždy byl problém se sprintovou mapou, než jsem se jí naučila, byl konec závodu. Také mě pěkně potrápily umělé překážky, značené jako ploty, které jsem nerozklíčovala, a tak se mi stalo, že jsem kontrolu viděla, ale za plotem a musela k ní ten panelák oběhnout. Ale i tak se mi to moc líbilo. Z výsledků běžců klubu bych vyzdvihla 8. místo Tondy Synka a 10. místo Petry Synkové. My ostatní jsme byli v druhé až třetí desítce.

  Z Hořovic jsme se v sobotu přesunuli na Bouchalku, kde pokračoval orienťácký den prvním letošním závodem štafet. Žákovské štafety náš klub bohužel nepostavil, protože nebyla moc ochota dětí se z různých důvodů závodů účastnit, naštěstí tři věrní s námi přeci jen jeli a běželi za Ještědskou oblast. Dále jsme měli jednu mužskou 21 a pak dvě veteránské štafety a jeden MIX. V sobotních štafetách máme dvě bedny, pro kategorii H105 (Tonda Synek, Honza Kmínek a Daniel Novák) 3. místo a pro D105 (Lenka Johnová, Petra Synková a Lenka Dolejší) také 3. místo. V H21 získala naše štafety první body do Poháru štafet. Nemohu zapomenout na 9. místo našeho MIXu , 9. místo Daniela Dvořáka za JEO3 v kategorii DH12, a 6. místo Ondry Kmínka za JEO2 v kategorii H14.

  V neděli se na stejném místě konal druhý závod Poháru štafet. Zranění Matouše nás donutilo ke určitým změnám v mužských kategoriích, takže se do elitní H21 přesunul Daniel Novák a Marcel Šmol z MIXu přešel do H105 a Matouš naopak přešel do MIXu, kde mohl pošetřit své bolavé koleno. V neděli se situace trochu obrátila, tentokrát zůstal hodně dlouho na první kontrole Tonda Synek (v sobotu to byla Lenka Johnová) a tím odsoudil štafetu H105 do zadních pozic, kde zůstali až do konce závodu. Naopak se vedlo štafetě D105, já předávala na 4. místě se ztrátou 40 vteřin na první a holky poté vytáhly naši štafetu na úžasné 2. místo. Jen nás mrzelo ocenění jen vítězných štafet, neužili jsme si svých 30 vteřin slávy, škoda. H21 tentokrát bez bodů a MIX 11. Ještě bych vyzdvihla 11. místo štafety JEO3, kde rozbíhal náš Daniel Dvořák, v kategorii DH 12, dále 6.místo JEO2 v kategorii H 14, kde běžel Ondra Kmínek, a 10.místo štafety JEO3 v kategorii H14, kde běžel Honzík Kmínek.

  Doufám, že na blížícím se mistrovství oblasti štafet, které se koná koncem května, budou mít Doksy své štafety jak v H14 tak v DH 12 a také i v DH10L, už se moc těšíme.

Děčínský double

  O víkendu 4.5. - 5.5. 2024 pořádal oddíl orientačního běhu z Děčína dvoje závody Ještědského žebříčku. Zázemí pro oba závody bylo na letišti obce Bynovec, takže nebyl problém s parkováním ani se vzdáleností od parkoviště na shromaždiště. Počasí běhu přálo, teploty okolo 15-16 st a bez deště, ideál. Na shromaždišti opět výborná káva od Ivany a dostatek buchet od oddílových maminek, což zejména mladší z nás velmi ocenili.   Sobotní závod byl současně Mistrovstvím oblasti na krátké trati. Do lesa se vydalo 12 závodníků našeho klubu, někteří i s ambicemi. V okolí Bynovce je hluboké údolí s příkrou strání a velkou spoustou pískovcových skal a skalek a s tím i velké množství různě schůdných průchodů. A přesně tam nás všechny stavitel poslal, naštěstí byla pro většinu kategorií (kromě DH 21) mapa v měřítku 1:7500. Za sebe mohu hodnotit tento závod jako moc pěkný, pro některé z nás i velmi vydařený.

  V neděli byl na pořadu nemistrovský, žebříčkový závod na klasické trati. Klasické tratě mám moc ráda, tak jsem se těšila, ale pořadatelé nebyli řádně připraveni, respektive startér trochu selhal. A tak se stalo, že nebylo dostatek map pro kategorii DH 21L a přebývaly mapy DH21K. Vyměnili počty map těchto kategorií a nikdo si toho nevšiml. Závodník tedy vyběhl a najednou neměl mapu, což na klidu moc nepřidá. Takže jsme tak stáli cca 30 minut, než byly mapy vytištěny a dopraveny na start. Pro mě, jako vedoucího startu na našich závodech, je to velké ponaučení, ze kterého vyplývá, že kontrola počtu map musí být řádná a počty by měly souhlasit s počtem startujících včetně vakantů a ještě mít pár map navíc. Mě naštěstí toto nijak nerozházelo, ač se to může dle času zdát. Trať byla opravdu řádná klasika a na konci trati nás stavitel ale vůbec nešetřil. Strmá stráň na sběrku už byla na mě moc. Martin Dvořák, jako začínající závodník, se vydal neohroženě do lesa na svou trať H40. Nicméně mapově obtížný a dlouhý závod ho vyčerpal již v polovině a musel se vrátit (ještě, že tak, a vrátil se bez zranění).

Žebříček B, Tužín, a Veřejný závod na Klůčku

  O víkendu 27.4. - 28.4. 2024 proběhly první závody žebříčku B Čechy, které pořádal jičínský oddíl v obci Tužín. V sobotu se běžela klasika na mapě Kumburk a v neděli krátká trať na mapě Bílkův mlýn. Mohu hodnotit jen neděli, protože v sobotu jsem z pracovních důvodů neběžela. Nedělní závod byl pěkný, členitý, se spoustou různorodých, ne vždy dobře diferencovatelných porostů, kde jsme si museli dávat velký pozor při dohledávkách. Na konci mé trati byla linie tří kontrol, všechny rozhraní porostů, a zde jsem ztratila koncentraci při dohledávce a s tím i něco málo minut. Zázemí závodu bylo na louce nad obcí, pod lesem a s hezkým výhledem, občerstvení v rukou pořadatele bohatě stačilo pro všechny závodníky, kterých bylo s ohledem na limit téměř 1800.

  Ve středu 1. května pořádal náš oddíl veřejný, náborový závod pro děti nejen z Doks a okolí, ale celé Ještědské oblasti. Informaci o konání závodu dostaly všechny základní školy v okolí elektronicky a k naší radosti se dostavilo několik málo dětí, aby si svůj první závod s mapou vyzkoušely. Kromě toho přijelo i několik dalších různě zkušených orienťáků. Pro děti jsme měli připraveny žákovské kategorie DH 10-14 a pro dospělé kategorii D a H. Prostor závodu byl vymezen Klůčkem a chatovou osadou Bílý kámen, tedy se nebylo kde ztratit. Z celkového počtu 73 účastníků se všichni vrátili do cíle víceméně spokojeni. Jarní, teplé počasí přímo vybízelo strávit čas venku, proto někteří závodníci poté přešli na některou z pláží se vykoupat.

Mistrovství oblasti ve sprintu a krátká trať v Rumburku

  Víkend 20. - 21.4.2024 byl opět víkendem závodním. Hlavním závodem byla mistrovský závod ve sprintu. Ten se pro naši oblast konal v Praze na Petřinách a připravil ho nejen pro Ještědskou oblast, ale i pro oblast Pražskou a Středočeskou oddíl Kamenice. Naštěstí bylo zázemí v tělocvičně, což všichni závodníci ocenili, protože sobota byl dnem velmi chladným a deštivým. Dopoledne bylo Mistrovství oblasti ve sprintu a odpoledne pak Mistrovství sprintových štafet, ty však za náš oddíl nikdo neběžel. Trať byla pro naše nejen malé sportovce pěkně záludná, spousta jich nedočetla mapu a ani popisky a ztratili hodně času hledáním a někteří byli i DISK.

  V neděli nás čekali dvě tratě v Rumburku. Zdejší oddíl si připravil ve spolupráci s německým oddílem dvě krátké tratě téměř na hranicích. Zázemí tentokrát bylo venku, naštěstí v neděli byla jen zima, ale nepršelo ani nesněžilo. Jen někteří z nás závodili i odpoledne, většina přijela jen na dopolední závod a po něm se vracela domů. Závodní prostor byla prakticky rovina všichni jsme měli převýšení do 50-ti m, takže to byl “běžák”. Nicméně zase tak jednoduché to nebylo, spousta hustníků, různé obtížnosti, porosty často splývaly, bylo snadné zaváhat. Pořadatelé varovali před divou zvěří a měli pravdu, já viděla jen daňka, ale ti šťastnější i divočáka.

Oblastní žebříček odstatroval

  První dva závody letošních oblastních žebříčků JO (2x KT) se odehrály v obci Telnice na úpatí Krušných hor nedaleko Ústí nad Labem. Pěkné shromaždiště integrované s parkovištěm nám poskytlo místní neudržované fotbalové hřiště. Potěšila nás výše parkovného odvislá od obsazenosti auta, což je režim zvláště výhodný pro početnější rodiny, jako je ta moje. Vše dovršila nebývale příznivá předpověď počasí, takže se bylo nač těšit. Abych zmínil i nějaké mínusy, tak zejména zdravotní stav posádky našeho auta nebyl nejrůžovější, Ondra se smířil s rolí rodiče v kategorii HDR a my ostatní běželi sice své kategorie, ale bez nějaké ambice na výsledky. Dopolední závod v režii KUL stavěl Kuba Bílý na mapě Kamenolomy, zdejší terén jsem měl možnost si vyzkoušet za covidu v rámci Kufrování s KOBULem. I to mi možná pomohlo ke spokojenosti v cíli a pěknému výsledku. Obecně se našim barvám v kamení dařilo a tak z toho bylo pár pódiových umístění pro naši skromnou výpravu.

  Následovalo vyhřívání na sluníčku a doplňování energie na odpolední závod pořádaný LTP na mapě Oprám, tedy v prostoru situovaném na opačnou stranu od centra. Opět se našemu klubu celkem dařilo, což popravdě nebyl zrovna můj případ. Po slibném začátku přišlo s náběhem do členitější pasáže fyzické a mentální vyčerpání a konec závodění. Díky ostatním je ale na následující výsledkový přehled velmi pěkné pokoukání, hlavně umístění Markéty v D21L je hodně vidět.

Velikonoční soustředění orientačního klubu Doksy v Českém ráji

  Jarní žebříček závodů se rozjel v plném proudu a my jako trenéři jsme se rozhodli s těmi nejmladšími z oddílu vyrazit na velikonoční soustředění do terénů v okolí hradu Kost, kde se už na začátku března konal první závod. Soustředění jsme zahájili už ve čtvrtek odpoledne na začátku velikonočních prázdnin, kdy jsme s dětmi odjeli do penzionu Blanka ve Skokovech, kde nám majitel připravil skvělé zázemí.

  Nejen s Lenkou a Tondou, ale i s pomáhajícím týmem složeným s některých rodičů, jsme se zdokonalovali v poznávání a pochopení práce s mapou. Během soustředění jsme stihli 6 tréninků zaměřených na různé dovednosti, které při závodě v orientačním běhu potřebujeme ovládat. Zvládli jsme i noční trénink, kterého se někteří z našich dětí obávaly, ale nakonec ho s nadšením zvládli všichni. Závěrečný nedělní trénink, který byl připraven jako závod nám narušila divoká prasata, takže většina dětí měla i první zážitek, kdy si mohly prohlédnout z blízka divoká prasata i s malými selátky.

  Soustředění nebylo jen o trénincích, ale i o stmelení kolektivu, jelikož naše skupina dětí je věkově opravdu rozmanitá, nejmladší bylo 5 let a nejstaršímu 14 let. Stihli jsme se podívat na hrad Kost, vystoupat ke kapli sv. Anny na Vyskeři a došlo i na střílení z luku, skákání na trampolíně, hru na "lupiče a četníky", soutěž zaměřenou na poznávání stromů a rostlin, které rostou v lese. Sobotní večer jsme zakončili společným grilováním.

  Na soustředění se dětem velmi líbilo a trenéři byli spokojeni, že se jejich svěřenci do všech aktivit vrhli s nadšením. Věříme, že zkušenosti nabyté na soustředění zužitkují při dalších závodech, které je čekají. Všechny děti si za snahu odvezly drobné ceny, které věnovala p. Dana Stránská z ČSOB.

  Kdyby se někdo z vás k nám chtěl přidat a zažít dobrodružství s naší partou neváhejte a dorazte na naše tréninky, které se konají každý čtvrtek od 16 hodin u Lesního hotelu v Doksech. Bližší informace naleznete na stránkách https://www.ok-doksy.cz/.

Velikonoce ve skalách

O Velikonocích se už poněkolikáté konaly v okolí Doks vícedenní závody pořádané Kotlářkou – Pražské Velikonoce či Velikonoce ve skalách. Tentokrát bylo shromaždiště na louce ve Skalce u Doks.
Počasí bylo pěkné (sice trochu komplikované saharským pískem), takže jsme ani nestavěli oddílový stan a „tábořili přímo na louce". První den se startovalo až po poledni a běžela se krátká. Parametry byly drsné 4km/320m převýšení. Hned od startu výběh do kopce. Mně se příliš nedařilo – zvolila jsem několik špatných postupů, což bylo v D21 znát. Holky – Kačka s Rose – na tom byly mnohem líp a zaběhly skoro stejný čas. Z ostatních Tom doběhl v první třetině startovního pole, Petr porazil „nejdůležitějšího soupeře“ – Luboše z LTP, Pavla s Jitkou se také z lesa vrátily.
Druhý den se běžela klasika, která, alespoň u nás, měla trochu lepší parametry. Trať se mi líbila mnohem víc než v pátek, byly tam volby postupů a tak nějak celkově se mi běželo líp. Jen občerstvovačku bych potřebovala asi tak o 5 kontrol dříve. Kačce se také dařilo a obsadilo krásné 7 místo. Také v D21B jsme bodovali, když sobotní posila Lucka vyhrála.
Na poslední den připadla zkrácená trať. Do lesa se vybíhalo v handicapu, který byl zřejmě u každé kategorie jiný. Každopádně jsme se do něj s holkama vešly všechny. Na start se scházelo do hluboké rokle, abychom ji na druhé straně vybíhali k mapám. Takže mně to nemyslelo už u map 😊. Na první kontrolu jsem šla opatrně a asi ne moc dobrým postupem, ale pak už jsem se trochu rozeběhla. Na páté kontrole jsem se potkala s Rosou, kousek jsme běžely spolu a pak se zase rozdělily. Jinak jsem se po celou trať potkávala s cizinkou, co startovala cca minutu za mnou. Ale ke konci jsem ji ztratila někde ve skalních průchodech.
Bylo to náročné, ale pěkné proběhnutí.

Aktualizace členských příspěvků a podpory členů:

Došlo k aktualizaci členských příspěvků a pravidel pro podporu členů na rok 2024. Aktuální soubory najdete zde:

Členské příspěvky 2024.pdf
Pravidla pro podporu mládeže 2024.pdf
Pravidla pro podporu všech členů 2024.pdf

BorCup 2023/2024, Bezděz

  V neděli 4. 2. 2024 pořádal náš klub měřený trénink v rámci zimní ligy BorCup. Centrum jsme měli v obci Bezděz a start nedaleko obce na louce. Pro zájemce byl postaven scorelauf (závod s volným pořadím kontrol) s jedním povinným úsekem. Mapa byla upravena, jak to bývá na BorCupu zvykem. Každá kontrola měla svou bodovou hodnotu a závodník měl maximálně 60 minut na to, aby posbíral co nejvíce kontrol. Kontroly s jedním bodem byly jednoduché, zde byla mapa plná, se všemi symboly, které v mapě bývají. Pak byly kontroly ohodnocené 5-ti a 10-ti body, zde však již byla mapa upravena, u jedné byla vymazána grafika v kolečku kontroly a u druhé bylo kolečko kontroly se zachovanou grafikou, ale chyběl 1 cm mapy okolo kolečka kontrol. Obojí není vůbec jednoduché, závodník se soustředí na azimut a pak má k dispozici popis kontroly. Bylo několik borců, kteří zvládli do hodiny všechny kontroly, ostatní jen některé. Spousta závodníků bohužel nedodržela pokyn povinného úseku, museli tedy být zařazeni až na konec výsledkové listiny.

  Pro děti jsme měli připravené dětské kategorie, od nejmenších DH10 až po DH14, nikdo z nich neměl mapu upravenou.

  I přes nepřízeň počasí, kdy od rána různě intenzivně pršelo, k nám přijelo více než 110 lidí, nejen z Ještědské oblasti, ale i z Východočeské a Pražské oblasti. Jsme rádi nejen za takovou účast ( v rámci letošního ročníku BorCupu největší), ale i za příznivé ohlasy, které náš trénink měl.

  Většinu našich dětí skolila nemoc, tak se tohoto tréninku zúčastnili jen 4 děti. Někteří z nich , jako Amálka Krausová, se dokonce vydala do lesa dvakrát, kdy podruhé doprovázela maminku na trati D14. Mamka vše zvládla a skončili tak na 1. místě.

Archiv aktualit

Podzim a zima 2023
Jaro a léto 2023
Podzim a zima 2022
Jaro a léto 2022