Svatováclavský závodní víkend

  A je to tady, podzimní žebříček začal, však už jsme se nemohli všichni dočkat. O víkendu 28.9. - 29.9. 2024 byly první dva závody Ještědského žebříčku, jeho podzimní části.

  První ze závodů pořádal liberecký oddíl Slavie. Pro svůj závod si vybral ještědský hřeben, místo loňské Veteraniády, takže jsme všichni věděli, že to nebude úplně zadarmo, že nás čeká velmi prudký svah se spoustou kamenů a skalek. A bylo tomu tak, jen ještě okořeněné deštěm, který již takhle těžkou podložku dělal ještě těžší. Shromaždiště bylo tentokrát na Výpřeži, moc místa nebylo, nicméně pro déšť a zimu se stejně nikdo na shromaždišti dlouho nezdržoval. Tuto krátkou trať postavil ještě dorostenec Erik Heczko a z naše oddílu se na trať vydalo 10 borců a víceméně všichni se vrátili v pořádku. Jen Honza Kmínek, jeden ze zkušených borců, však v těžkém terénu upadl a zranil si rameno.

  Druhý, nedělní, závod pořádal novoborský oddíl Jiskry. Tentokrát bylo počasí významně lepší, hlavně nepršelo. Závodní prostor byl příměstský les v oblasti českolipské Hůrky. I zde stavitelé postavili krátkou trať. Říkali jsme si, pohoda, příměstský les, již víceméně známý předchozími závody, nic nás nemůže rozhodit. Ale rozhodilo, polovina účastníků z klubu svůj závod nedokončila respektive byli diskvalifikováni. Některým je omluvou první závod, některým první třída a tedy zatím ještě menší znalost vyšších čísel, ale zbytek moc omluv nemá. Hlavně trenéři, ti by se zamyslet a víc se snažit. A vymlouvat se na kuželkový turnaj před závodem se také nemůžeme.

  V dalším víkendu nás čeká Mistrovství republiky štafet a klubů, tak snad jsme si již té smůly vybrali dost a bude to lepší, věříme v to (ale i tak se musíme více snažit).

Štafetový jihočeský víkend

  O uplynulém víkendu (21.+22.9.) jsme se zúčastnili štafetového dvojzávodu doplněného obligátně o sprint na rozběhání. Štafetové závody pořádalo konsorcium oddílů z Budějc a Písku, o sprint se postarala pražská Tretra. Cesta do Bechyně na sprint poměrně svižně utekla, děckám jsem zakázal mobily, takže „kdy už tam budeme“ jsem zezadu slyšel při každém příměří, které mezi sebou Dan s Kubou S. na chvilku uzavřeli. Tonda Š. většinu cesty prospal, takže se do pošťuchování zapojil až skoro na závěr. Tak nám cesta příjemně utekla a za slabé tři hodinky jsme parkovali. Počasí bylo v podstatě ideální, svěží vítr mírnil jinak hrozící pařák. Po nezbytné předstartovní proceduře jsme se začali trousit na start. Marcel se bohužel trousil až příliš, takže startoval s čtyřminutovou sekerou. Příště si dá jistě pozor. Sprint měl trochu atletičtější charakter, za což jsem byl nakonec rád, protože i tak jsem dokázal vyrobit slušný minely, natož kdyby se mi to ještě snažil stavitel nějak komplikovat. Nakonec z toho byl ještě obstojný čas 109 minut… cože? Tady něco nehraje, ztráta na první kontrole 94 minut, začínám tušit. Ráno jsme odhlašovali nemocného Honzíka z H14, oni omylem vymazali mě a vrátili mě tam bez startovního času. Nic, co by nespravil zásah IT, příště si prý dají pozor. Takže po chvilce už na onlinu opouštím poslední příčku a mohu se v klidu přesouvat k Písku na štafety, abychom stihli na prezentaci nahlásit změnu ve štafetě H14.

Na louce jsme jedni z prvních a zabíráme místo pro klubový stan, který bohužel nemáme. Má ho v autě Tonda, který ale v Bechyni zatím čeká na doběh později startujících děcek. Při čekání jsme neuhájili dostatečný prostor, takže stan stavíme na plácku jen o málo větším, než je výsledná zastavěná plocha. Několik okolosedících si z našeho snažení odnáší šrámy, příště si musíme dát větší pozor. Ale to už sledujeme ukázkovou předávku a první úseky se chystají do ostružiní, vlastně do lesa. Rádio nějak stávkuje, takže poctivě sledujeme divácký úsek a fandíme. Mám třetí úsek. S ohledem na pokročilejší denní dobu organizátoři zvolili brzký hromadný start zbylých úseků (tzv. hanba-start), nakonec takto startuje většina štafet, tím pádem se do lesa v jeden okamžik vrhá více než stohlavé stádo závidící prvním úsekům jejich luxusní prostor. Naštěstí se za mapovým startem pole roztrhá, i tak je v lese na můj vkus moc rušno. Po vyčtení objevuji podezřelou zkratku DNF na lístku, následně se ukáže, že jsme opravdu disk – neoražený cíl druhého úseku. Některým vytanou vzpomínky na Boxerovy lapálie a Marcel si vyslechne narážky na jablko padající ze stromu. Příště si dá jistě pozor. Ubytování v píseckém sportovním areálu OtavArena nemá chybu, po večeři ještě stíháme před spaním procházku podél Otavy do centra.

Nedělní štafetový závod proběhl ze stejné arény, jako sobotní, terén byl prakticky stejný, stavitel také, o počasí nemluvě. I výsledky byly hodně podobné, ale pár věcí se přece jen změnilo. Malinko jsme zamíchali sestavami v žákovských kategoriích a hlavně, dali jsme si pozor!

Sandstones|Pískovce 2024

  O víkendu 16.8. - 18.8.2024 pořádal náš klub OK Doksy již třetí ročník třídenních závodů Sandstones|Pískovce. Závodní terény byly v okolí hradčanských roklí a stěn a celý tento prostor pro nás zmapoval Tom Novák. Tato mapa pak vznikla za přispění města Doksy.

  Naše obavy z komunikace se zástupci lesů a CHKO se nenaplnily, jednání byla konstruktivní, vstřícná a závody tedy mohly proběhnout. Nakonec i město Ralsko nám vyšlo vstříc, i když po určitých peripetiích. Jako místo pro shromaždiště nám přidělili plochu vedle letiště a čistírny odpadních vod. Měli jsme obavy, jak to bude vypadat v teplotách nad 30 st, ale nakonec se to jevilo jako lepší varianta, protože blízko byl nejen kemp pro ubytované, ale i rybník, který všichni v tom vedru hojně využívali. Navíc možnost schovat se mezi stromy a nebýt na otevřené ploše mělo své výhody. Změně shromaždiště jsme se rychle přizpůsobili, nicméně cenou byly delší vzdálenosti na start pro většinu závodníků.

  Tratě pro nejmenší závodníky (děti s rodiči a fáborkové tratě) byly připraveny prakticky vedle shromaždiště, což víceméně všichni ocenili. Rodiče nebyli limitováni svým závodem a děti nemusely šlapat daleko na start. Všichni tito malí závodníci dostali v cíli drobnou sladkost jako odměnu za závod. Tratě pro ty větší byly v okolí již zmiňovaných hradčanských roklích a všechny byly krátké, což také závodníci hodně ocenili (opět bylo důvodem vedro, ve kterém se náš závod konal). První etapu postavil Matouš Fürst, další dvě pak Tom Novák, všechny mapy byly v měřítku 1:7500, tedy dostatečně dobře čitelné i pro starší veterány. Všechny tři etapy proběhly hladce, bez větších komplikací v lese, bez větších zranění a víceméně ku spokojenosti závodníků.

  Zázemí a shromaždiště měl na starosti Jarda Novák, tedy člověk s organizováním zkušený. Zajistil všem dostatek pitné vody, zajistil čištění Toi-Toi v průběhu a vůbec měl na starosti celou arénu. Mínusem celé arény bylo opět občerstvení, nám to snad nikdy neklapne tak, abychom byli spokojeni my i závodníci. Příště se musíme zamyslet, jak to udělat ještě lépe a třeba svépomocí.

  Z našeho klubu se závodů účastnily jen děti, ostatní se museli podílet na hladkém průběhu.

  Všem organizátorům a pomocníkům je třeba velmi poděkovat, bez nich by to nešlo. Také bych chtěla poděkovat Daně Stránské za poskytnutí odměn pro malé závodníky jak sladkých, tak drobných věcných, kterými jsme pak děti ocenili.

  Celou akci všichni zakončíme poslední zářijovou sobotu v nově zrekonstruované kuželně v Doksech oddílovým turnajem a posezením s pohoštěním (pokud si nějaké připravíme).

Třídenní závody „Pěkné prázdniny“ v okolí Malé Skály

Třetí srpnový víkend se uskutečnily další třídenní závody v rámci letních prázdnin s názvem „Pěkné prázdniny“, které připravil oddíl TJ Turnov v prostorech okolo Malé Skály. I někteří nadšenci z našeho oddílu se tam vypravili a během třech poměrně teplých dní si vyzkoušeli jaké nástrahy si stavitelé pro běžce připravily. Pokud mohu mluvit za sebe, tak pro mě byl páteční závod výzvou, jelikož se „běželo“ na mapě Foukané díry. Terén je zde velmi členitý a skalnatý a já jsem po předchozích zkušenostech ze závodů věděla, že jsou skály mou velkou slabinou. Na start jsem vyrážela jako poslední z našeho oddílu, a tak jsem po radách všech, kteří se z lesa už vrátili, šla do závodu s myšlenkou, že musím jít hlavně na jistotu a nezačít zmatkovat. Bohužel hned po startu nastal první problém, a to, nalézt na mapě v síti černých skvrn (hustota skal) první kontrolu, kterou jsem ani po dvou minutách nenašla, a tak jsem dala na intuici a piktogram na popiscích a vydala se hledat bažinku mezi skalami. Naštěstí se to povedlo a poté šlo z mého pohledu vše „jak na drátkách“, i když pomalu. Musím říct, že jsem byla velmi spokojena.
  Sobotní den sliboval opravdu vedro, a to se potvrdilo. Už od časného rána bylo velmi dusno a nás čekala klasika. Už cesta na start byla dost dlouhá, a to jsem ještě nevěděla co mě čeká v lese. Po odebrání mapy „Drábovna“ na startu jsem věděla, že závod bude nejen náročný, ale i dlouhý. Stavitel využil celou mapu, a i moje kategorie D40 vyrazila na opačný konec mapy, kde na nás čekala hluboká údolí, přes které jsme se vracely zase zpět. Tato trať prověřila mou fyzičku (bohužel žádnou nemám) a v lese jsem si pobyla bez 2 minut hodinu a půl (no hrůza). Ještě že byli pořadatelé prozíraví a shromaždiště postavili v blízkosti řeky Jizery, která většině běžců poskytla regeneraci a osvěžení po tak náročném závodu.
  Nedělní závod byl na mapě s názvem „Suché skály“. Pro stavitele bylo postavení tratí doslova oříškem, protože už na první pohled byl prostor závodu na množství kontrol v lese poměrně malý. Od začátku byl terén úplně jiný než ty předchozí, hodně kontrol a rychlý podklad. Slyšela jsem na závod od ostatních dost kritiky, ale mě se trať líbila, a tak jsem domů odjížděla s pocitem z krásně stráveného prodlouženého víkendu.

Mistrovství světa veteránů – WMOC 2024 Turku

Letošní veteránské mistrovství světa se konalo ve finském Turku, což je sice na jihu Finska, ale i tak je to z Čech kousek cesty. Barvy našeho oddílu jsme na něm hájili jen já a Petr Bílý. Zúčastnila se ještě Pavla Nováková, ale běhala v dresu Haná orienteering. „Dětský“ doprovodný závod pak absolvoval Kuba.
  Stejně jako loni se nejprve běhal sprint. Před kvalifikací jsme pečlivě nastudovali doběhové kontroly a možné doběhy na stadion. Mně tato příprava pomohla, ale Petr i přesto na konci zazmatkoval a svoji sběrku našel až na druhý pokus. Mně to vyneslo A- finále, Petr běžel B. Druhý den se mi ve finále moc nedařilo – sprintové mapové klíče nejsou nic pro mne.
  Další den byl na programu trénink na lesní disciplíny. Takže něco jako vystrašení neskandinávských běžců. V prostoru se pohybovalo velké množství závodníků a čeština byla slyšet snad na každé kontrole. Zvolili jsme metodu skupinového tréninku – nejzkušenější „skandinávec“ Kuba běhal bez mapy (doprovodný závod ji neměl) a i tak nás stihl korigovat. Petrova hláška – „k potoku je to jasné a pak už to nějak dáme“ - nás pak provázela celý zbytek pobytu. Samozřejmě jsme nemohli najít ani ten potok. Pavlu jsme potkali někde v půlce mapy v protisměru – už tady měla hrůzu v očích a obavy, zda se v následujících dnech z lesa vrátí. Po tréninku následovala kvalifikace na lesní disciplíny. Po předchozím dni vládla na startu mezi námi Češkami mírná nervozita – jak to umapujeme, když kolem kontrol nebude takový nával jako včera? Nakonec jsme si s tím každá nějak poradila – v rozběhu jsem měla Mery Podrábskou a Kristynu Skyvovou. Ve výsledkách jsme se hezky srovnaly za sebe na 17-19 místě. Všechny jsme postoupily do A finále. Romana Zabořilová běžela druhý rozběh, z 15 místa postoupila též do A finále. Petr se s mapou srovnával trochu hůř než já a výsledek mu stačil jen na C finále, taktéž Pavle.
  Následovalo finále middlu. Startovala jsem v polovině startovního pole za Kristynou a Mery, chvilku před Romanou. S Mery jsme se potkaly na startu a domluvily taktiku, pokud se v lese uvidíme. Už na startu jsme nemohla najít stojan se svojí mapou, takže jsem byla trochu nervóznější než jindy. Na první kontrolu jsem běžela pomalu a snažila si hlídat kopečky, záhyby a plotny. Kousek za ní mě předbíhala soupeřka startující za mnou. Snažila jsem se neztratit kontakt ani s ní ani s mapou. Tím jsem trochu zrychlila. Na Finku to sice nestačilo, ale pomohlo to. Ještě na 4 kontrole jsem ji viděla před sebou, i když jsme ji nabíhaly každá trochu jinak. Když jsem dobíhala na šestou kontrolu, potkala jsem na odběhu Mery s Kristynou a Japonkou co startovala mezi nimi. Tak jsem se kousla a doběhla je (byl z toho druhý nejrychlejší mezičas). Pak už jsme běžely víceméně spolu a hlídaly postupy jedna druhé. V cílové rovince jsem utekla Mery, ale Japonka mě přesprintovala. Největší překvapení na mě čekalo u vyčítání, když mi pořadatel oznámil, že jsem druhá. Věděla jsem, že to tak nakonec nebude, protože nejlepší závodnice byly ještě na trati či startu, ale potěšilo mne to a držela jsem ho celkem dlouho. Nakonec jsme skončila desátá, 5 sekund za devátou a cca půl minuty za 6. místem. Přede mnou byly jen domácí závodnice a jedna Švédka. Petr i Pavla skončili kolem 30 místa ve finále C (tedy celkově kolem 180 místa – měli před sebou ještě závodníky finále A a B).
  Následující den byl opět trénink a pak poslední finále – klasika. Můj middlový výsledek mi přinesl start z 10. pozice, a to asi bylo na psychiku moc. Snažila jsem se zopakovat výsledek a hned na druhou kontrolu jsem vyrobila chybu, tu se snažila napravit na trojku (opět špatně) a tak to nějak postupovalo až do konce … Nakonec z toho bylo 45. místo. Kuba mě utěšoval, že svého sportovce Doks už mám, tak o nic nejde. Petr skončil na 47. a Pavla na 33. místě ve finále C. Kuba v celkovém pořadí (součtu všech 5 etap) skončil devátý.

MČR v rogainingu 2024 – Radvanice

V termínu Veteraniády ČR, která probíhala v Sosnové se běželo i MČR v rogainingu v Radvanicích. S Kubou jsme se rozhodli, řídíc se heslem „Zážitek nemusí být hezký, hlavně když je silný“, vyzkoušet tuto variantu OB. První dilema bylo, kterou kategorii. 24hodinovku jsem zavrhla rovnou, zbývala tedy 12-ti nebo 6-ti hodinovka. Vybrali jsme 12-ti hodinovku – skončit dřív můžeme vždycky 😊. Nakonec jsme i museli, protože Kuba potřeboval stihnout oslavu narozenin a spolužáci na něj čekali „jen“ do druhé hodiny ranní.
  V sobotu ráno jsme vyrazili směr Adršpach. Prezentace byla do 10, ale start až ve 12 (čas mezitím se vyplňoval volbou strategie). Přijeli jsme až mírně po 10, ale dopředu jsme věděli, že to by neměl být problém. Odprezentovali, prohlásili, že jsme přijeli dobrovolně a že závodíme na vlastní nebezpečí. Vyzvedli mapy, nafasovali plomby na čipy (proužky, kterými se čip přidělá k zápěstí) a začali plánovat. Vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, co zvládneme, zvolili jsme větší okruh (ubírat lze vždy). Do skal jsme se chtěli podívat až navečer, abychom se nemotali mezi turisty. Domluvili strategii, že do kopce chodíme, běháme z kopce či po rovině. Připravili jsme sváču a hlavně pití – počasí bylo velmi teplé a déšť se, dle předpovědi, neočekával a vyhlíželi start.
  Ve 12 to celé vypuklo. Po hromadném startu 12 a 24hodinovek jsme se zvolna vydali na cestu. V protisměru jsme potkávali opozdilce, kteří start úplně nestihli. Naším směrem se vydali ještě asi tři dvojice, ale po 2 kontrole se i „tento“ vláček roztrhal. První kontroly jsme nacházeli celkem v pohodě a celkově se dobře běželo. Občas jsme potkali nějaké běžce-chodce, ale většinou jsme šli sami. Jedinou komplikací byl čip přidělaný na zápěstí v kombinaci s krabičkami se zámkem. K oražení kontroly byly potřeba opravdu čtyři ruce.
  První čtyři hodiny celkem rychle utekly, v páté se začalo projevovat teplo. Šestá byla taková krizová – přechody přes louky byly na sluníčku vyčerpávající, v lese se moc zastavit a odpočinout nedalo – člověk okamžitě posloužil jako potrava pro ovády. Takže došlo k prvnímu přehodnocení trati a tempa – v podstatě jsme přešli do ostřejší chůze. S postupujícím odpolednem trochu ustupovala i teplota, tak se výlet stával snesitelnějším. O pobavení se nám cca po 8 hodinách postaral Běloch starší, když volal, kdeže jsou oficiální výsledky a divil se, že ještě „závodíme“.
  Tak nějak postupně došlo ke změně strategie na „přežít, dojít k autu a být schopen to odřídit zpět“. Pomalu jsme se vzdali i kontrol ve skalách. Jednu kontrolu jsme na místě nedohledali (mysleli jsme si, že je to ještě dál) a když jsme zjistili, že to muselo být ono (jen asi někde víc schované), neměli jsme sílu se vrátit (tedy spíš já prohlásila, že zpátky už nejdu). Nakonec jsme usoudili, že nevyužijeme celý čas (hlavně s ohledem na to, že ještě pojedeme zpět do Ústí) a doklopýtali do cíle.
  Dobré bylo, že čelovku jsme potřebovali až někdy po půl desáté večer, nejprve jen na mapování a pouze jednu kontrolu jsme hledali vyloženě potmě.
Po malém občerstvení a rychlém umytí jsme se vydali na cestu zpět. V Ústí Kuba tak akorát stihl spolužáky a já odjela domů.
  Náš výsledek – druhé místo (o 120 bodů, ale s hodinovou rezervou) jsme se dozvěděli až druhý den, kdy už jsme si doma foukali bolavé nožičky a záda. Takže nakonec to nebyl tak hrozný výsledek (nenalezená kontrola by nám na vítězství nestačila) a naše strategie nebyla nejhorší.

Aktualizace členských příspěvků a podpory členů:

Došlo k aktualizaci členských příspěvků a pravidel pro podporu členů na rok 2024. Aktuální soubory najdete zde:

Členské příspěvky 2024.pdf
Pravidla pro podporu mládeže 2024.pdf
Pravidla pro podporu všech členů 2024.pdf

Archiv aktualit

Jaro a léto 2024
Podzim a zima 2023
Jaro a léto 2023
Podzim a zima 2022
Jaro a léto 2022